Povrchové úpravy některých materiálů jsou v první řadě otázkou vkusu. Jsou například obdivovatelé svým způsobem brutální strohosti betonu a jednoznačnosti jeho výrazu bez kompromisu. Jiní mají rádi řeč barev a těmi mohou proměnit i tak pro ně nepřitažlivý materiál, jakým se jim šedý beton jeví. Podobná slova platí pro kámen. I ten dokážeme rozveselit či barevně přizpůsobit okolí.
Nejde samozřejmě jenom o estetickou stránku věci, protože i tak na první pohled nezničitelné materiály jako beton nebo kámen nenechává čas na pokoji a pomalu, vytrvale a jistě pracuje k jejich zmaru. A ošetření je důležité i pro podkladní beton – úpravou penetračním nátěrem zamezíme jeho odlupování a zajistíme kvalitu pokládaného materiálu.
Povrchové úpravy betonu
Penetrační nátěr aplikujeme nejlépe štětcem na suchý (u nových betonů minimálně měsíc vyzrálý) čistý beton. Vlastní nátěr připravíme smícháním penetrační pryskyřice s tvrdidlem v poměru 100:2. Beton musí být dostatečně pevný, čistý a únosný, aby nátěr dobře přilnul, zbytková vlhkost nesmí překročit čtyři procenta. A pozor: na betonu také nesmí být vrstva cementového mléka, proto například při betonování nové podlahy, kterou zamýšlíme natírat, není vhodné kletování („cukrování“ mokrého betonu cementem přes síto). Když již beton na sobě vrstvu z cementového mléka má, odstraníme ji vhodnou bruskou. Pokud nemáme brusku vlastní, na malé plochy si ji půjčíme v půjčovně, na velké si raději pozveme odbornou firmu. Zjistíme, zda je beton izolovaný proti pronikání spodní vlhkosti. Když ne, použijeme difuzně otevřené barvy ředěné vodou, nátěr běžnou epoxidovou barvou by totiž v daném případě dlouho nevydržel.
Jakou barvu použít
- Tradičně nejrozšířenější jsou olejové nátěrové hmoty: tedy fermežové barvy, olejové laky, emaily a tmely, jejichž hlavní složkou jsou přírodní vysychavé oleje. V první řadě se jedná o lněný olej. Zároveň obsahují syntetické nebo přírodní živice, pigmenty, plniva a sušiva, která urychlují zasychání nátěru.
- V místech, kde má nátěr pouze odstranit možnou prašnost a zajistit lepší čistitelnost podlahy, nám stačí použít akrylátovou barvu.
- Do garáží je vhodný nátěr odolávající vodě, posypovým solím, olejům, ropným produktům a změkčovadlům z pneumatik – tyto požadavky splní speciální epoxidové nátěry.
- Pro nátěr teras a balkonů s nutností zajistit elastickou vrstvu, která může plnit i funkci hydroizolace, je vhodný nátěr na bázi směsi epoxidu s polyuretanem s krycím nátěrem polyuretanovým lakem.
- Na betonové schody volíme epoxidový nátěr se speciální protiskluzovou úpravou, tedy s přimíchaným žárem přesušeným křemenným pískem.
- Do rozsáhlých vnitřních prostor jako jsou haly nebo chodby je vhodný nátěr epoxidovou barvou s barevnými vločkami. Ty se následně zalijí vrstvou transparentního epoxidu, takže vznikne povrch imitující teraco nebo leštěný kámen.
Natíráme kámen
Natírání přírodního kamene barvou je od středověku známou metodou barevné úpravy, ale i konzervace přírodního kamene. Dnes bychom se divili, kolik známých důstojných soch bylo ve své době z dnešního pohledu strakatých! K ošetření kamenného povrchu se před 19. stoletím se užívalo vápno a olej, pak ale došlo k zásadní změně zavedením vodního skla. To – ve srovnání s vápnem – umožňovalo receptury barev značně odolnější vůči povětrnostním vlivům.
Ale i kamenům lze uškodit
Některé kameny je prostě natírat nutné, například architektonické prvky na fasádách vápennými barvami v souladu s celkovou barevností a kompozicí stavby. Významným argumentem kamenných prvků je ochrana proti povětrnostním vlivům a klimatickým změnám. Ovšem často požadované namoření kamene na jiný odstín není v zásadě možné, protože povrch kamene je kompaktní, nesavý. Výjimkou je pískovec, a pro úpravu takových povrchů existují bezbarvé nebo nekrycí přípravky, které ochrání, ale nesjednotí barevné rozdíly kamene. Dalším milníkem byl vývoj umělých hmot v první polovině minulého století, který dovolil vytvoření receptur disperzních či disperzně-silikátových barev. Na konci dosavadní vývojové linie jsou barvy na bázi silikonové pryskyřice. Tyto barevné systému ovšem byly trnem v oku hlavně památkářům, protože vzhled přírodního kamene měnily nehorázně a tím, jak uzavíraly jeho povrch, ho i poškozovaly. Dnes jsou původní receptury rozumně modifikovány směrem k nekrycím barvám – lazurám.