Sádrokarton rychle získal oblibu. Práce s ním je totiž relativně snadná a rychlá. Bydlení v prostorách s atraktivně tvarovanými stěnami a stropem a hlavně s příznivými hygienickými vlastnostmi je zase příjemné. Stavíme ze sádrokartonu všeobecně hojně, při rekonstrukcích či přestavbě obytných podkroví téměř výlučně. Krovy obytných budov jsou totiž zpravidla dřevěné a stavební vlhkost jim nesvědčí. Beton, zdivo a malta vysychají dlouho. Se sádrokartonem ale můžeme na našem hnízdě pracovat okamžitě.
Předsazené sádrokartonové stěny připevňujeme na nosnou konstrukci, nejlépe kovovou, a do vzniklého meziprostoru povedeme instalační vedení. Konstrukce upevněné na akustických antivibračních úchytech a vybavené izolační vložkou zlepšují zvukové a tepelné izolační vlastnosti původních stěn přičemž úprava nezabere příliš místa. V podkroví začínáme montáží šikmin, pokračujeme přes podhled ke stěnám předsazeným u pozednic a štítových stěn.
Střecha podkroví
U střešního pláště, který je nedílnou součástí podkroví, je nejdůležitější zajistit tepelně technické a požární požadavky. Kdybychom žili jen v zimě, stačila by nám izolace silná 130 milimetrů, ale kvůli tepelnému namáhání v létě musí být o dvacet procent silnější, tedy 160 milimetrů. Mezi střešní krytinou a izolací musí asi 5 centimetrů kvůli odvětrávání , pak by měla být parotěsná zábrana a sádrokarton. Skladba střechy musí respektovat nutnost odvětrání a odvedení vlhkosti která v bytě vždy vzniká. To už je trochu věda spíš pro odborníka. Je třeba zajistit pod střechou proudění vzduchu a dát pozor na tepelné mosty v místě styku různých typů stavebních materiálů. Jinak se na rozhraní relativně suchých a vlhkých míst zvláště v rozích budou stěny zasolovat a nebo zde vykvetou plísně.
Desky na laťování
Konstrukční komfort představuje systém vzájemně se křižujícího laťování ve dvou úrovních a opláštění dvěma vrstvami sádrokartonových desek. Tak získáme odolnost proti mechanickému poškození i schopnost stěn tepelně akumulovat: prostě v podkroví nebude v zimě chladno a v létě se prostor nebude přehřívat. Papírovou nebo sklenou páskou ovšem vyztužíme riziková místa u střešních oken, na styku šikmin s předsazenou stěnou nebo podhledem, na nárožích v šikminách a úžlabí střech. Páska zároveň zajistí rovnou hranu, podobně jako hliníkové, plastové nebo jiné profily.
Obklady nosníků a sloupů
Nosníky a sloupy buď schováme čili obložíme, nebo přiznáme, jako u oblíbených trámových konstrukcí. Použijeme speciální příchytky na příruby a svislé CD profily. Na dřevěné sloupy a nosníky desky montujeme přímo na dřevo nebo na přímé závěsy a CD profily z tenkého ocelového pozinkovaného plechu. Na komín se ale kvůli požární bezpečnosti sádrokartonové desky lepí celou plochou.
Příčky stavíme ze sádrokartonu
Pro příčky dělící půdorys prostoru použijeme pouze obložené stěny ze stojin. Vícevrstevná konstrukce stěny s dřevěnou nebo kovovou podkonstrukcí umožňuje dosáhnout i diferencovaného stupně zvukové neprůzvučnosti v jednotlivých obytných prostorech. V dutém prostoru stěny je dostatek místa pro elektrické a sanitární rozvody. Bezpečně na sádrokarton upevníme závěsné záchodové mísy, bidety a umývadla. K tomu jsou určeny nosné stojiny a traverzy, které se šroubují k profilům na zdi a podlaze.
Podhledy
Sádrokartonové podhledy montujeme na dřevěné latě. Dají se ovšem na takový „strop“ zavěsit drobné předměty? Na světla například používáme výhradně hmoždinky do dutých stěn. Do tří kilogramů nebudeme mít problém nikde, ale větší váhu (do deseti kilo) bychom měli upevnění směrovat do montážních profilů. Celkové zatížení sádrokartonového podhledu by rozhodně nemělo překročit maximální hodnotu 20 kg/m2.
Podlahy
Sádrokartonové velkoformátové desky můžeme použít pod plovoucí podlahu. Tyto velkorozměrové sádrokartonové podlahové desky spojujeme lepením. Má to tu výhodu, že s konečnou pokládkou palubek, dlažby nebo koberců stačí vyčkat do zítřka. Po všech stránkách představuje sádrokarton rychlé řešení.
Povrchy nakonec
Na styku desek zůstává spár a bez úprav by byly vidět i hlavy šroubů. Používá se tmel s delší dobou zpracovatelnosti, ale rychle se vytvrzující, pevný, ale dobře brousitelný. Vhodné jsou tmely na bázi sádry. Na finální tmelení se používají disperzní tmely. Někdy se spáry překrývají výztužnou papírovou, samolepicí nebo sklenou páskou. Kde sádrokartonem prostupují trubky a jiné instalace utěsňujeme je silikonovými a akrylovými hmotami, ale pozor: silikony nelze ničím přemalovat. A tady jsme u finální povrchové úpravy. Sádrokarton natíráme omyvatelnými disperzními nátěry, nahazujeme omítkami z umělých pryskyřic, olejovými barvami, transparentními polymerovými laky nebo laky polyuretanovými. A samozřejmě můžeme sádrokarton tapetovat nebo obkládat. Co ale nesmíme, je stříkat stěny nátěry na bázi vodního skla, silikátů nebo vápna.