Stavba bytových příček v různých podobách je zdánlivě docela snadná. Pokud jsme zruční, ušetříme spoustu peněz, ale samotné vztyčení konstrukce je jedna věc, pak je ještě příčkou potřeba protáhnout různé kabely od rozličných zdrojů i umístit krabice pro přívod elektrického proudu a s nimi i zásuvky a vypínače. Také dobře zazdít či do konstrukce upevnit zárubně (futra) tak, aby dveře nedrhly, není jen tak. Ale uspokojení z vlastní šikovnosti je k nezaplacení…
Potřebujeme-li vytvořit další pokojíček, můžeme místnost v případě, že je dostatečně velká, přepažit příčkou. Sice přijdeme o velkou místnosti, ale získáme dva malé pokojíky a soukromí, a to za to určitě stojí. Samozřejmě záleží i na tom, kde bydlíme – zda se jedná o byt vlastní či v osobním vlastnictví nebo družstevní, kde je zapotřebí souhlas družstva atd.
Tradiční příčka z cihel
Příčky z cihel se běžně kladou na šířku, tedy na 15 cm. To dovolilo i zasekání a pevné zabudování do kapes (vyhloubené místa) nebo se zasekaly silné hřebíky či ocelové silnější pruty do hloubky stěn. Do kapes se vsunuly cihly a kolem ocelových trnů se zazdívalo tak, aby se mohla příčka o trn zakotvit a tím získala pevnost. V takových příčkách se mohly vést elektřina, voda i plyn. Už při stavbě se v liniích vedení mohla cihla přisekat, čímž vznikla rýha, vložily se rozvody a zajistily hřebíky. Omítkou se rýha zarovnala. Po dokončení štukem šlo o klasickou zeď. Takové solidní příčky zabíraly poměrně hodně místa, proto se často stavělo na užší hranu.
Lehké zděné příčky
V příčce z cihel na užší hranu jsou problémy s rozvody – snadno se probouráme na druhou stranu. Zeď z měkkých pórobetonových tvárnic nebo příčkovek vyhloubit rozvody umožňuje. Práce s pórobetonem, syringem, siporexem a dalšími lehkými materiály je rychlá a poměrně levná. Navíc odpadá pracné dozdívání u stropu, kde použijeme stavební roztažnou pěnu, která po nanesení rychle nabude na objemu a druhý den ostrým nožem jen odřízneme, co přebývá. Vyrábějí se i tenké komorové příčkovky zajišťující tepelnou a zvukovou pohodu, které lze rychleji zpracovávat, protože jsou již ve větších blocích.
Dokončení povrchu
Tyto velmi rychlé příčky mají jednu nevýhodu. Protože jsou přesné, svádějí nás jen k natažení buď stavebního lepidla nebo k jejich přeštukování. Tyto materiály ovšem mohou praskat a v takovém případě po pár měsících objevíme vlasové i větší prasklinky nebo vypraskané obrysy tvárnic. Pokud se chceme těmto problémům vyhnout, je zapotřebí na povrch nanést stavební flexibilní lepidlo a do něj vložit perlinku (stavební mřížku) tak, aby se asi o 10 centimetrů překrývala a vše ještě jednou potáhnout další vrstvou flexibilního lepidla. Toto lepidlo filcovým hladítkem roztáhneme dohladka nebo použijeme zakončovací jemný štuk (suchý od Knaufu nebo již připravený Keraštuk, Kerzatep, Remal štuk). Po obroušení a oprášení následuje ještě penetrační nátěr a malba.
Desky s potiskem
S velkými deskami s různým potiskem (dekor dřeva, různé vzory nebo jednobarevné) jde práce díky systému click board rychle od ruky. Jak snadno se staví, tak snadno se dají i rozebrat a postavit na jiném místě. Po zacvaknutí zámku je spoj prakticky neviditelný. Click board se zacvakává jako veliké plovoucí podlahy a tak stačí mít rám a desky srovnat na výšce a zaříznout na koncích.
Možnosti dřeva
Někteří z nás mají ovšem blíž než ke zdění ke dřevu. Stavět se dá nejen z palubek, které prezentují přirozenou krásou rostlého dřeva, ale i z dřevodesek (např. OSB desek). Stavět z nich je snadné, jen je trochu problém se spoji – desky se hýbou a tmel praská. Proto v místech spojů použijeme bandáž. Koupíme ji hotovou v podobě pásky, nebo si ji vyrobíme například z natrhaných pruhů z prostěradla, které vtiskneme do nátěru. Příčky z uvedeného materiálu je nejvhodnější dokončit nalepením silnější tapety, např. vliesové nebo sklovláknité.
Skleněná stěna
Znovuobjevenou novinkou jsou příčky z barevných nebo čirých skleněných cihel – luxfer. Postavy a věci přes ně nerozeznáme, ale dobře umožňují prostup světla. Tam, kde máme jen jedno okno, je to často jediná možnost, jak umožnit alespoň částečné přirozené osvětlení. Vedle skleněných luxfer se začínají prosazovat i plastové upevňované do speciálních rámečků.
Sádrokarton
Příčky se nejčastěji staví ze sádrokartonu. Jde o nenosné interiérové konstrukce, jež oddělují prostory uvnitř budov a domů. Splňují jak estetické, tak i stavebně fyzikální požadavky. Základními výhodami jsou nízká hmotnost, rychlý postup výstavby a možnost povrchových úprav stejných jako u klasických stěn. Běžná příčka může být z dřevěných hranolů nebo nosníků ze systémových tenkostěnných profilů z pozinkovaného plechu. Jednoduché, dvojité nebo trojité opláštění tvoří sádrokartonové desky BR šedé barvy, při protipožárních sádrokartonech RF růžové a pro prostory s vyšší vlhkostí desky RBI – zelené barvy. Minerální izolace, která se mezi sádrokartony vkládá, má protihlukový i tepelně izolační efekt.