Pokud neopatříme dům fasádou, budou povětrnostní vlivy stavbu ničit kousek po kousku. Každý déšť z holých cihel či tvárnic z nich část materiálu odplaví, a což teprve, když přijde mráz a stavivo dosud nestačilo vyschnout. To se pak může i stát, že voda v pórech keramiky nebo hlíny zmrzne, zvětší svůj objem a materiál doslova roztrhá. Fasáda chrání dům odedávna.
Od doby, kdy si lidstvo začalo stavět první přístřešky, existují i jakési primitivní pokusy o fasády. Na samém počátku člověk stavěl jednoduché přístřešky se stěny vyplétanými rákosem či travinami. A ty pak utěsňoval primitivními hliněnými mazaninami, které měly zabraňovat pronikání větru, nežádoucího hmyzu a hlodavců. Brzy objevil, že tyto vymazávací hmoty vtlačované do mezer mezi proutím, tvořícím stěny nízkých budov a stabilizovaných kůly fungují i jako nedokonalé tepelné izolace. Začal hlínu míchat s kravským trusem a nanášel tuto hmotu na stěnu uvnitř obydlí. Přidal ostrohranný písek a nahodil stěny zvenčí. A tak to šlo po tisíce let. Nepálené cihly zvané vepřovice nebo kotovice se v našich zemích používaly ještě začátkem 20. století, v některých zemích až dosud.Po miliony let vznikaly na našem území rozměrné bloky vápenců vytvořených z tehdy žijících měkkýšů a z jejich skořápek.
Historie vápna
Výsledná hmota přetvořená tlakem i teplotou sloužila v mladší době kamenné k výrobě palic, mlatů, seker. motyk aj. Objev skvělých vlastností vápna byl náhodný, například lidé přišli na to, že když ohněm rozžhavené bloky vápence zmoknou, ztvrdnou na kámen. Roztlučenou hmotu vmíchávali do hliněných omítek a malt. Že lidstvo poměrně brzy přišlo na to, že oxid vápenatý je skvělá přísada do stavebních materiálů, dokládají archeologické vykopávky. Stovky let před naším letopočtem použili vápenné malty Féničané na Šalamounův chrám v Jeruzalémě, Etruskové a asi nejstarší důkazy pocházejí z Turecka. Římané vápno používali ke stavbám akvaduktů, Číňané jím zpevňovali Velkou čínskou zeď. U nás se vápno pro stavební účely začalo používat nejprve u církevních staveb a obytných staveb panovníků a šlechty. První údaj o výrobě vápna u nás je z roku 999, hovoří o vápence, kterou vlastnil Břevnovský klášter benediktinů. Rozvoj vápenictví nastal za vlády Karla IV.
Z čeho se dříve stavělo
Zpočátku, před rozvojem dopravních cest, lidé svá obydlí stavěli z místních zdrojů. Někde vznikaly dřevostavby, jinde kamenné budovy… Kde nebyl písek, vyráběly se cihly vepřovice. Dodnes množství takových staveb existuje. Vepřovice se vyráběli mícháním hlíny se slámou či otrubami, které se doslova našlapali do dřevěných forem a sušili na slunci. Zdilo se s nimi podobně jako později s cihlami. Jako malta sloužil jíl, do něhož se, pokud bylo dostupné, přidávalo vápno. Problémem vepřovic bylo, že neměly odolnost proti dešti ani jiné vodě. Proto bývaly dostatečně chráněny střechou, nebo vápennou omítkou, do které se přidávala fermež. V krajích, kde byla vápenka, se tedy už vápno většinou přidávalo do malt i omítek. Jeho cena však byla poměrně vysoká, proto se jím šetřilo.