Budování skalky na zahradě vyžaduje fyzickou sílu pro práci s kameny, ale ve výsledku získáme skvostný architektonický prvek. Skalku můžeme vytvořit vlastně kdekoli – na bezcenné neúrodné půdě, na rumišti po stavbě domu, na strmém svahu, v koutě zahrady, na terase. Což ovšem neznamená, že skalničkám není třeba připravit takové prostředí, aby nestrádaly.
Podle odborníků by však neměla být správná skalka menší než 2,5 x 1,2 metry. Základní podmínkou úspěšně pěstované skalky je otevřené nebe nad ní – z tohoto důvodu skalku nikdy nezakládáme pod stromy. Zcela nevhodné jsou především listnaté stromy, které na podzim opadávají.
Stanoviště skalky
Při zakládání skalky je především důležitý výběr místa a pečlivý plán. Skalka by měla vypadat, pokud možno přirozeně, logicky zapadat do kompozice zahrady, např. navazovat na terasu nebo vyplnit kout u domu či jiné příhodné místo, které budeme mít na očích. Obecně platí, že svažitá skalka je atraktivnější než skalka ve stejné výškové úrovni. Při výběru stanoviště přihlédneme i k expozici vůči světovým stranám. Nejlepší je jih a přilehlé strany, ale ani severní nezatracujeme, jen opatrněji vybíráme rostliny – kapradiny a některé další stínomilné rostliny mohou působit poněkud zachmuřeně. Vhodná je i východní strana zahrady, protože rostlinám vyhovuje zejména dopolední slunce. Letní polední žár skalničkám příliš nesvědčí, proto bychom jim měli v tomto období zajistit stín (což vyřeší např. její umístění u zdi).
Jak založit skalku
Připravíme si stavební místo. S pracemi začneme v den, kdy půda není příliš vlhká. Sejmeme drny a odstraníme vytrvalé plevele. Vhodná je i drenáž, ale na svažitém místě není třeba. Pokud je však podorniční vrstva jílovitá, odstraníme 30 cm půdy, místo ní uložíme asi 15 cm silnou vrstvu cihel nebo kamenů, přidáme 5 cm říčního písku a na něj naneseme vrchní vrstvu půdy.
Usazování kamenů
Na připravený terén ukládáme kameny a zapouštíme alespoň třetinou do půdy. Mezi ně pěchujeme humózní, propustnou zeminu. Spáry vytváříme nepravidelně široké, ale s vědomím, že mezi ně sázíme rostliny s kořenovým balem. Protože skalku budeme plít, zalévat a kochat se květinami, usadíme na příhodná místa několik šlapáků, abychom měli kudy procházet. Skalku stavíme z vrstveného kamene. Jednotlivé kameny tedy pokládáme tak, aby na sebe vizuálně navazovaly a netvořily pouhé samostatné body. Linii vrstevnatosti držíme ve stejném horizontálním směru. K usazení kamenů potřebujeme sochor, rýč, několik prken a silnou hůl pro upěchování půdy mezi kameny. Pro umístění každého kamene hledáme, z kterého pohledu je kámen nejhezčí a promyslíme jeho polohu v rámci celého útvaru. Skalka by se nám měla líbit už bez rostlin.
Výběr kamenů
Nejdůležitějším prvkem skalky je kámen. Pro jeho výběr platí zásada: v žádném případě nesmíme kombinovat různé druhy kamene. Neodebíráme kameny z volné přírody, stejně jako nepoužíváme úlomky betonu nebo umělého kamene. Kámen nejlépe nakoupíme v místním lomu nebo v obchodě se zahradními dekoracemi a podle možnosti si jej sami kus po kuse vybrat. A to s velikostním rozsahem od 15 do 100 kg. Na skalku 3×1,5 m potřebujeme nejméně jednu tunu kamene. Vhodné kameny, již zvětralé a bez příliš ostrých hran, najdeme i v okolí lomu, v lese nebo podél polních cest. Ovšem nutně respektujeme zákazy (v některých oblastech) a dohodnout se s hajným, příp. majitele pozemku na odvozu.
Druh kamene
Velkou předností vápence je snadné zvětrávání a celkově působivý vzhled. Některým skalničkám však vápno neprospívá. Vápenci blízké nerosty jsou travertin a tuf. Tuf je lehký, měkký a porézní. Zadrží vodu a kořeny jím prorostou. Bez problému do něj vyvrtáme potřebné díry. Avšak v našich podmínkách je pro volný sběr téměř nedostupný a na trhu je značně drahý. Neméně vhodný je pískovec, dostupný hned v několika pěkných barvách, navíc má měkký vzhled s výrazným zrněním. Ve skalce dobře využijeme i opuku, hrubozrnnou žulu, granodiorit nebo břidlici (zpočátku má ostré hrany, ale časem zvětrává) či z hloubky vytěženou břidlu (postupem času se rozpadá v zajímavé struktury). Nevhodné jsou oblé kameny, např. křemen a oblé druhy z pískoven či říčních břehů.