Skalničky do skalky

 Při správné péči tvoří skalničky z barevných květů bohaté polštářovité trsy.
Tařička ve skalce, foto med
Kosmatec, Delosperma, foto med

Některé rostliny se přesazují těžko. Už v osmnáctém století to lidé zkusili s umělými jeskyněmi, kde se dařilo zejména kapradinám. A v devatenáctém začali na skalkové útvary přesazovat rostliny z horských oblasti: odtud jsou i pojmy alpínky a alpina.

Drosanthemum floribundum, foto med

Standardní výsadbová směs pro skalničky do skalky je z 1 dílu ornice, 1 dílu kamenné drtě nebo drobného štěrku a 1 dílu rašeliny nebo dobře rozložené listovky. Tato směs se má několik týdnů usazovat, pak ještě trochu směsi přidáme a přitlačíme tak, aby se povrch mírně svažoval ke kameni za místem výsadby.

Iberka vždyzelená, foto med
  • Listovka – kvalitní humózní zemina, obvykle z kompostu nebo nabraná pod korunami vzrostlých buků, dubů, lip a podobně.
  • Drnovka – získáme ji při vytřepávání zeminy z drnů trávy nebo z hromádek krtinců na louce.
  • Rašelina – vylehčuje a provzdušňuje půdu a dokáže v ní udržet přiměřenou vlhkost. Pozor ale, nesmí přeschnout, pak vodu téměř nepřijímá.
  • Štěrk – pro skalničkáře základní a nezbytný. Dáváme ho téměř do všech půdních směsí. Nejlepší je štěrk z téhož materiálu, z jakého jsou kameny ve skalce.
  • Písek – je materiál univerzální, kterým nic nezkazíme, a přitom vylehčí a provzdušní substrát, a ještě udrží vlhkost v přiměřené míře. Vhodnější je písek říční než kopaný a přes síto z něj odstraníme všechny kamínky tak, aby zůstala zrna maximálně velikosti rýže.
  • Jíl – mazlavý, nebo rozpadavý přidáváme do směsí pro rostliny vyžadující těžší půdu. Špatně se s ním pracuje, a tak ho usušíme a nadrtíme na granule, které přidáme do polosuché směsi.
Koniklec německý, foto med

Lehká humózní směs pro suchomilné rostliny = 1 díl listovky, 2 díly štěrku, 1 díl písku
Univerzální směs pro většinu alpínek = 1 drnovka, 1 listovka, 2 štěrk, 1 rašelina, 1 písek
Těžší směs (např. pro rod Primula, Gentiana) = 1 drnovka, 1 štěrk, 1 písek, 1 jíl

Lomikámen, foto med

Na růst skalniček ve skalce působí i kameny (neplní tedy jen estetickou funkci), a to vytvářením pro ně příznivého prostředí. Většina alpínek vyžaduje chladnější půdu u kořenů a neustálé jemné vlhko, což jim přinášejí právě kameny zapuštěné do země, které rostlinám zároveň zaručují krátkodobé či dlouhodobější přistínění a ochranu před větrem. V předjaří sníh taje vždy nejdříve v okolí kamene a ke kořenům rostlinek se tak přenáší teplo. V teplých měsících je kolem kamenů půda naopak chladnější. Ve skalce mají kameny tvořit asi polovinu celé její plochy. Aby působila co nejpřirozeněji, měla by mít nepravidelný tvar a být složena z jednoho druhu kamene.

Trýzel, foto med

Atraktivitu skalky zdůrazní rostliny. Obvykle zde pěstujeme takové, které pocházejí z horských oblastí, jsou trvalé a mají nižší vzrůst. Každá skalka potřebuje rostliny, které se mírně rozrůstají, zaplňují holá místa a odívají lícní stranu kamenů.

Levisie, foto med
  • Huseník (Arabis) – tvoří kompaktní nízké polštáře, které jsou od dubna do května obsypány množstvím bílých, růžových či purpurových květů.
  • Iberka vždyzelená (Iberis sempervirens) – je trvalka s tmavě zelenými, lesklými listy, dorůstá 15–20 cm. Od dubna do května vytváří bohaté trsy bílých květů.
  • Koniklec obecný, německý (Pulsatilla vulgaris) – trsnatá rostlina, s ochlupenými listy i lodyhami. Květy má bledě až sytě fialové barvy.
  • Levisie (Lewisia) – tvoří přízemní růžici, nesnáší vlhkost, potřebuje slunce a propustnou půdu. Kvete na jaře výrazně růžovými, bílými a oranžovými kvítky.
  • Lomikámen (Saxifraga) – nízký kompaktní vzhled. Existuje asi 300 druhů forem tradičních, plazivých či mechových. Kvete od časného jara do pozdního léta nejrůznějších barev.
  • Tařička (Aubrieta) – drobná trvalka s jarními květy fialovými, vínovými, červenými nebo bílými, vytváří v době kvetení bohaté barevné trsy. Některé odrůdy mohou kvést i na podzim.
Netřesk, foto med
  • Drosanthemum floribundum – sukulentní polokeř, dorůstá 10-30 cm, kvete v létě levandulově růžově, nebo oranžovorůžově. Potřebuje chudou drenovanou půdu, málo vláky a přímé slunce. Chráníme před zimním vlhkem.
  • Kosmatec (Delosperma) – nízká plazivá trvalka vyžadující plné slunce. Kvete od června do srpna květy v pastelových i sytých barvách.
  • Netřesk (Sempervivum) – sukulenty v několika desítek druhů. Prospívají na suchých, kamenitých stanovištích, kde se rychle rozrůstají. Barvu netřesků ovlivňuje složení půdy a množství živin.
  • Plamenka, Floxa (Phlox) – Nenáročná, dlouho kvetoucí trvalka, která o letních večerech příjemně voní. Dorůstá 10-15 cm a tvoří barevné polštáře bílých, růžových, bledě modrých nebo fialových květů.
  • Trýzel (Erysimum) – plné slunce a dobře propustnou, chudší půdu. Dorůstá 30-60 cm, vhodná pro větší skalky. Kvete od května do září fialovými nebo žlutými květy.
  • Zvonek lžičníkolistý (Campanula cochleariifolia) – nízká, kompaktní skalnička s bohatým kvetením. Dorůstá 20 cm. Během června a září kvete jasně modrými, zvonkovitými květy.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *