Touha člověka upravit povrch dřeva, kovu či stěn obydlí je prastará. Již ve středověku i u nás existovaly malířské dílny, které používaly lněný olej, balzámy jehličnatých stromů a pryskyřice k výrobě ochranných nátěrů dřeva. V současnosti i nadále výrobci přicházejí se stále dokonalejšími nátěrovými hmotami, s nimiž mohou úspěšně pracovat i laici. Jak tedy na lakování pro začátečníky i pokročilé?
V dobře vedených obchodech barev a laků bývají odborníci schopni při výběru nátěrové hmoty či laku poradit. Přesto je užitečné vždy si přečíst návod k použití, a u syntetických, epoxidových a polyuretanových barev zjistit druh ředidla. Pozornost věnujeme i číslu barevného odstínu a materiálu. Nezapomínáme ani na bezpečnostní a zdravotní pokyny. Při natírání a lakování je důležité dostatečné větrání.
Dělení nátěrových hmot
Pro snadnější orientaci v množství nátěrových hmot je dělíme podle složení, vlastností a použití do skupin podle následujících ukazatelů:
– Chemické složení a počet složek
U této skupiny jsou rozhodující základní pojidlové složky nebo hlavní rozpouštědlo. Z toho plyne, že na trhu jsou nátěrové hmoty (laky) syntetické, lihové, fermežové (olejové), asfaltové, nitrocelulózové, chlórkaučukové, polyesterové a vodou ředitelné. Většina nátěrových hmot je složena jen z jedné složky. Pro více namáhané plochy výrobci vyvinuli dvou i vícesložkové nátěry (například epoxidové či polyuretanové…).
– Účel
Některé nátěrové hmoty jsou univerzální, a díky tomu jsou vhodné i pro naprosté laiky. Zastánci „klasiky“ však nejspíš zůstanou u konkrétního účelu nátěru. Tedy tomu, zda je určen na dřevo (nábytek, truhlářské výrobky – parkety, dřevěné podlahy, dřevěné obložení stě, ploty atd.), na kovové konstrukce, na hračky, plasty, omítky, beton apod.
Barevný odstín
Transparentní laky vytvářejí průhledný, a některé až průsvitný film, který je buď bezbarvý, nebo mírně obarvený rozpuštěným barvivem či malým množstvím pigmentu (laky, lazurovací laky, napouštěcí fermeže a emulze…). Pigmentované laky a nátěrové hmoty po zaschnutí vytvářejí neprůhledný, lesklý či matný, nátěr s barevným odstínem. Jsou to hmoty pojidel s jemně rozptýlenými pigmenty, plnidla, případně i jiné látky. Dělíme je na emaily, barvy, tmely a plniče.
Pořadí nanášení a způsob zasychání
Je důležité znát určení místa nátěru, a nezaměňovat je. Rozlišujeme nátěrové hmoty napouštěcí, základní, vyrovnávací, podkladové a vrchní. Některé laky a nátěrové hmoty jsou však konstruovány tak, že jsou při konkrétním pracovním postupu použitelné pro jakékoli pořadí, kromě vyrovnávací funkce. Většina nátěrových hmot zasychá prostým odpařením rozpouštědel a ředidel, některé až po proběhlé chemické reakci (například epoxidové nátěry). S tímto tématem do určité míry souvisí i způsob sušení a vytvrzování nátěrů. Většina z nich zasychá na vzduchu při teplotách kolem 20 °C, jiné (například vypalovací) při teplotách podstatně vyšších, další pak jsou vytvrzovány speciálními technologiemi (třeba ultrafialovým zářením atd.).
Odolnost nátěru
Některé nátěrové hmoty označují výrobci slovem univerzální míní nejen možnost nalakovat či natřít jím prakticky cokoliv, vyjma plastické hmoty, ale též, že jsou použitelné v interiéru i exteriéru. Raději však vybíráme podle klasického určení odolnosti nátěrových hmot či laků, a to na vnitřní, venkovní a odolné různým látkám (vodě, chemikáliím, vysokým teplotám…).
Příprava před natíráním
Víčko plechovky s barvou očistíme víčko od prachu a nečistot. Je-li na povrchu škraloup, opatrně ho od stěny odřízneme a necháme na sítku odkapat do plechovky. Netýká se vodou ředitelných barev. Dříve než začneme cokoli s barvou dělat, důkladně ji promícháme.
Ředění
Většina moderních barev nepotřebuje žádné ředění. U některých výrobků dokonce podstatně zhorší jejich vlastnosti, např. lesk. Platí to o některých speciálních lacích a o barvách vodou ředitelných (v případě nutnosti jen 5 % vždy). Pro natírání štětcem či lakýrnickým válečkem většinu barev neředíme, ale pro aplikaci stříkací pistolí ředíme vždy: Syntetické nátěrové hmoty přidáním 15 až 25 % příslušného ředidla, nitrocelulózové pak přidáním až 35 až 50 % ředidla. Disperzní vodou ředitelné barvy ředíme větším množství vody pouze v případě napouštění (penetraci) podkladu. Zředěný lak vždy dobře promícháme a přecedíme.
Tónování
Správné tónování Vyžaduje jistou zkušenost, přesnost a cit pro barvy. Můžeme však s úspěchem využít služeb tzv. tónovacích center, kde nám požadovaný barevný odstín namíchají. Proces míchání barvy řídí počítače, což znamená, že budeme-li potřebovat další barvu stejného odstínu, dostaneme ji. Při ručním míchání dodržujeme zásadu, že mícháme jen barvy stejného druhu. Před úpravou odstínu nátěrovou hmotu důkladně promícháme, barvu přidáváme postupně, po malých dávkách, a vždy ji důkladně promícháme.
Práce s nátěrovými hmotami
Výrobci doporučují, aby se s nátěry a laky pracovalo při teplotách mezi 20 až 25 °C a relativní vlhkosti kolem 75 %. Při nižších teplotách (10 až 15 °C) se doba zasychání podstatně prodlužuje. Vysoká vlhkost vzduchu negativně ovlivňuje kvalitu vodou ředitelných bezbarvých nátěrů. Na rovnoměrné zasychání a tvrdnutí nátěru má vliv i tloušťka vrstvy laku. Lepší ochranu poskytuje několik tenčích vrstev než jeden nátěr nanesený v silné vrstvě. Aby byl konečný nátěr dokonale hladký a jednotlivé vrstvy k sobě dobře přilnuly, každou vrstvu nátěru (kromě nátěru uzavíracího) po zaschnutí přebrousíme.