Zdánlivě nesmrtelné předměty ze železa rez po dostatečně dlouhém čase sežere, že z nich nezůstane nic. V kratší perspektivě postupně promění jejich funkčnost k horšímu. Pokud chceme kovové předměty chránit, snažíme o boj s korozi a alespoň zabrzdění, abychom jejich životnost prodloužili na co nejdelší dobu.
To věděli už naši předkové, kteří se o to snažili neustálým pucováním, leštěním a natíráním tukem. Už ve starověku totiž lidem došlo, že k oxidaci povrchu kovů nejvíce přispívá vlhkost a před ní chrání mastnota. Dnes víme, že kovu neškodí jen voda, ale také vzduch, ultrafialové záření a kyseliny obsažené v dešti.
Co je koroze
Odborně lze korozi charakterizovat jako soubor elektrochemických a fyzikálních jevů, probíhajících jako interakce kovu s prostředím, jejímž následkem je změna vlastností kovu. Stupeň zátěže prostředí jsme rozdělili do stupňů: průmyslové nátěry se vyrábějí pro zátěžové stupně C1 až C5. Nejnižší C1 je pro vnitřní vybavení bytů nebo kanceláří, nejvyšší C5 používáme v objektech, kde mají chránit před trvalou velkou kondenzaci vysoké vlhkosti a agresivní atmosférou.
Životnost a záruka
Životnost nátěru je dána na typu nátěrového systému, druhu konstrukce, stavu povrchu před přípravou, úrovni provedeného nátěru a následném provozním zatížení. Má tři stupně: nízká životnost trvá od dvou do pěti let, střední pět až patnáct, vysoká nad patnáct roků. Což platí při dokonalé přípravě podkladu, například otryskáním. Nepleťme si ale životnost se záruční dobou! Ta první patří k technickým a druhá k právnickým pojmům.
Základem je odstranit rez
Pokud je rezavá plocha celistvá, vlastně jen narezlá, jde o povrchovou rez a s tou si umíme poradit dobře. Kde je rez dlouhodobá, tedy dělá viditelné prohlubeniny a do hloubky kovu vyhloubené důlky, zvážíme, zda celou takhle zdevastovanou součástku raději nevyměnit. Ale ať tak či tak, před nátěrem musí rez pryč. Pomoct nám mohou odrezovače, vyráběné jako oplachové, nebo bez oplachu, které podle výrobce stačí pouze otřít suchým hadrem. Po nanesení prostředku na kov se jeho povrch barevně změní (zpravidla zfialoví). Rezožrouty šetří práci, ale nelze s nimi pracovat ledabyle: po těch oplachových může v trhlinkách materiálu zůstat voda, kterou nátěrem uzavřeme, takže bude působit na kov dál, a po lajdáckém setření bezoplachový prostředek v prohlubeninách zůstane také a výsledek bude týž.
Jak je to se suříkem
Odborníci se dělí na příznivce vodou ředitelných, nebo naopak syntetických antikorozních barev. Vodou ředitelné základní barvy jsou nedílnou součástí následných vodou ředitelných krycích barev. Rozdílný je i způsob ochrany před rzí, buď tzv. bariérovou ochranou, nebo vlastní antikorozní ochranou při použití antikorozních pigmentů přímo obsažených v barvě. Nejznámějším antikorozním pigmentem byl dlouho oranžový suřík (olovičitan olovnatý), jenže se ukázalo, že má škodí životnímu prostředí i přímo člověku. Šetrnější variantou jsou sloučeniny zinku, nejčastěji ve formě zinečnatého fosfátu. Je to chemie – zinek se rozpouští a vytváří tak oxidy kovů s kyslíkem a vlhkostí dřív, než to dokáže železo z kovového podkladu a tím kov chrání.
Rybí tuk a další zajímavé složky
Některé syntetické nátěry mají i zcela nestandardní složky, například rybí tuk, který snižuje povrchové pnutí barvy a umožňuje jí aktivní zatékání tam, kde se projevila důlková koroze. Penetrátor do důlků zateče a vytěsní z nich vlhkost a vzduch, takže korozi vezme to, co k oxidaci potřebuje. Další barvy pracují s takovými složkami, jako je slída, grafit a další. Vývojové laboratoře na testování nových výrobků používají solné a kondenzační komory.
Nejdůležitější je příprava
Antikorozní ochrana působí pouze v omezeném čase a proto je ochranné nátěry třeba opakovat. Je zřejmé, že se vyplatí použít kvalitní antikorozní barvy, které jsou sice dražší, ale v čase se nám výdaj vrátí, protože – i když si o sobě nemyslíme bůhví co – nejdražší je lidská práce. Také nenaleťme libě znícím sloganům jako „přímo na kov i na rez“. Rez, která se z kovu odlupuje, barvou trvale zpátky nepřilepíme. Platí, že jen dobře připravený podklad dá uspokojivý výsledek. Tedy čím víc se při broušení blížíme k lesklému kovu, tím solidnější bude zakotvení základního nátěru a ve výsledku i finální nátěr. Zpotit se při práci s drátěným kartáčem, špachtlí, bruskou nebo při důkladném otryskání či opískování je pro solidní a dlouhotrvající výsledek sice nelibé, ale nezbytné.