Jestliže se zařizujeme, určitě potřebujeme nějaké předměty připevnit ke zdi. Hmoždinky s vruty jsou jako prvek připevňující prakticky cokoliv ke stěně či stropu neocenitelné. Je ale třeba rozlišit, do jakého druhu zdi se která hmoždinka hodí. Upevňování do různých druhů zdí je jiné do betonu, jiné do zdiva, děrovaných cihel, pórobetonu a za určitých podmínek i do lehkých stavebních desek, jakým je například sádrokarton. Tento spojovací materiál dokonale drží, pokud ovšem souhlasí vyvrtaný otvor, hmoždinka i vrut.
Průměr hmoždinek a průměr vyvrtaného otvoru by měly být stejně velké. Pro práci s hmoždinkami budeme potřebovat příklepovou vrtačku nebo vrtací kladivo, vrták podle tloušťky a materiálu, standardní nebo univerzální hmoždinky a vruty potřebné délky a tloušťky.
Hmoždinky a vruty pro různé použití
Před vrtáním zjistíme pokusným vrtem, z jakého materiálu je zeď. Podle červeného prášku poznáme cihlu a na pevný úchyt použijeme obyčejné plastové hmoždinky. Je-li prášek šedý, předpokládáme, že je zeď z tvárnic. Použijeme hmoždinky speciálně tvarované, které jsou silnější a s většími křidélky, aby ve zdi z měkčího materiálu pevněji držely. V obou případech volíme tak dlouhý vrut, aby dosahoval do zdi za omítku nejméně 38 mm. Volíme vruty 62 mm dlouhé. Pro úchyt velké zátěže použijeme vruty dlouhé 75 mm. Pro normální zátěž vybíráme vruty tloušťky 8, u 75 mm dlouhých vrutů 10 mm. Zároveň se samozřejmě ujistíme, že velikosti vrutů odpovídají i hmoždinky. Hmoždinky bychom měli zejména na okrajích (např. v rohu stěny) osadit tak, aby směr rozepření působil paralelně k okraji. U pórovitých stavebních materiálů umístíme otvor pro hmoždinku ve vzdálenosti nejméně 10 cm od okraje, aby nedošlo k jejímu vylomení.
Vrtání
Při vrtání dáváme pozor, abychom neporušili žádné vedení elektrické energie, ani plynové, vodovodní nebo odpadní potrubí. Jejich průběh můžeme kontrolovat detektorem kovu. Vrtáme-li otvory do velmi měkkých materiálů, hmoždinka lépe drží, když je vyvrtaný otvor o 1 mm menší než její průměr. Abychom snáze pronikli do tvrdých materiálů (plná stavební hmota), nastavíme příklepovou vrtačku na „příklep“. Počet otáček za sekundu zvolíme raději nižší, aby se vrták příliš nerozžhavil. Vrtací kladiva mají takovou sílu, že prakticky projedou i tvrdými materiály.
Zásady vrtání
Potřebnou hloubku vrtaného otvoru si můžeme nastavit hloubkovým dorazem. Hloubka musí být stejná jako délka a průměr hmoždinky, případně vyvrtaný otvor by měl být o něco hlubší než hmoždinka, abychom mohli vrut zašroubovat úplně. Vrtáme vždy v pravém úhlu ke zdi. Pouze tak hmoždinku ve stěně správně upevníme a můžeme ji plně zatížit. Prach z vrtaného otvoru může druhá osoba odsávat vysavačem, nebo ho později vysajeme sami. Nežli do otvoru vsuneme hmoždinku, měl vy být čistý. Hmoždinku do otvoru zasuneme tak, aby její okraje splývaly s plochou. Vrut má o 1–2 mm menší průměr než hmoždinka a naopak asi o jeden průměr vrutu než hmoždinka delší (samozřejmě s připočtením tloušťky upevňovaného materiálu).
Tip: hrot vrtáku na hladké ploše tolik neklouže, jestliže místo, na němž vrtáme, přelepíme kouskem textilní pásky.
Upevnění do sádrokartonu
Při upevňování do sádrokartonu máme k dispozici pouze vrstvu o síle materiálu, který je poměrně křehký a tenký. Vyvrtáme otvor přímo do sádrokartonové desce tak, že u vrtačky vypneme příklep a nepotřebujeme ani hloubkový doraz. Do vyvrtaného otvoru vložíme kotvičku tak, aby se na zadní straně desky rozevřela a do ní vsuneme šroub. Do sádrokartonu můžeme ovšem použít speciální hmoždinky, které se po zašroubování vrutu jakoby rozevřou a stahováním z druhé strany stěny namotají a vytvoří v dutém prostoru hnízdovitý útvar, díky němuž se hmoždinky ani z tenké příčky nevytrhnou.