Před rozmary počasí se lidé od nepaměti chránili tím, co jim nabízelo okolí a co nejlépe plnilo daný účel: pravěké chýše kryly klacky a větve, jiné kůže. Známe chajdy s drnovými střechami i zastřešení z plochých kamenů a později ze štípané břidlice. Důležitou roli plnily slaměné došky a dřevěné šindele. Dosud jsou k vidění na střechách lidových obytných staveb nebo na církevních kopulích a báních. Šindelářství bylo velmi užitečné řemeslo.
Dřevo lze jako organický materiál dobře tvarovat a dlouho ho všude bylo dost. Základní znalost výroby této krytiny byla povšechná, základní opravy, si dokázal udělat každý sedlák sám. Na větší plochy a výrobu šindelů se specializovali šindeláři. Dnes šindel najdeme nejen na rekonstruovaných historických objektech, ale objevuje se i na stylových novostavbách roubených rodinných domů a u zahradních staveb.
Šindel – skládaná krytina
Šindele jsou na jedné straně opatřené perem a na druhé drážkou. Sesazují se k sobě jako palubky a k laťování se přibíjejí dlouhými hřeby, zvanými šindeláky. Na střechu používáme zpravidla dvě vrstvy, pokud je šindelem obložena i stěna, na tu vystačíme s vrstvou jednou. Šindele se vyrábějí ze smrkového, řidčeji jedlového či modřínového dřeva. O jejich kvalitě do značné míry rozhoduje i obsah smůly ve dřevě – čím je větší, tím šindel déle vydrží. Obecně vlastnosti dřeva ovlivňují druh půdy, z níž strom rostl, klima a prostředí vůbec, tedy například i to, jaký měl strom k růstu prostor: to vše totiž ovlivňuje hustotu ročních přírůstků. Důležitý je přirozeně i věk stromu, z něhož dřevo na šindele pochází. Brát zřetel je třeba též na množství bělky, tedy nejřidší části, kterou dřevo obsahuje. Použitelná je především kulatina ze stromů, rostoucích zvolna ve vysokých polohách, kde je roční přírůstek pomalý a léta dřeva hustá.
Zajímavé druhy dřeva na šindele
- Modřín: vyniká mezi jehličnany tvrdostí a pružností. Tento materiál prověřila staletí Ten nejlepší pochází z horských pásem. Musí jít o náš evropský modřín, ne o sibiřský. Během výroby šindele se odstraní netrvanlivá vnitřní bělka. Jádro je červeno-hnědé a obsahuje mnoho živice.
- Dub: dřevo velmi dobře vzdoruje vlhkosti, dřevokazným houbám a škůdcům. Pro trvanlivost a tvrdost je dub ve velké úctě. Tmavohnědé tvrdé jádro je obklopené světlejší bělkou, která se odstraňuje.
- Červený cedr: šindele z cizokrajných dřev jsou výjimečné. Červený cedr (Thuja plichta) ze severní Ameriky má pevné a lehké dřevo. Obsahuje éterické oleje, které vydávají silnou aromatickou vůni, která odpuzuje škůdce dřeva.
- Cedr z Aljašky: roste v horských lesích severní Ameriky. Světlé dřevo dobře vzdoruje hnilobě, je mnohem tvrdší, těžko se opracovává a také ho máloco poškodí.
Výběr stromu
Slovo šindel je odvozený z latinského slova scindula, což znamená štípat. To je dobrá nápověda pro toho, kdo se chce dozvědět, jak vlastně šindel vzniká. Nejdůležitější je výběr stromu. Jeho vlákna se musí štípat rovnoběžně po délce kmene. Dřevo by mělo mít rezonanční znaky. Materiál se vybírá nejdříve „na stojato“ a stromy se kácejí v zimních měsících, kdy jsou bez mízy. Kulatina se skladuje neodkorněná. Na skládkách v lese se průběžně zkouší štípatelnost a točivost.
Jak se šindele vyrábějí
Výroba šindelů začíná tím, že se kulatina zbaví kůry a kmen nařeže na špalky délky šindelů, zpravidla 50-60 cm. Následuje štípání šindelů. Jejich šíře se pohybuje od 6-14 cm. Šindelář postupuje tak, aby dřevní vlákna byla rovnoběžná s podélnou osou šindele, a jednotlivé šindele odděluje od kraje radiálně do středu špalku. Povrch takto štípaného dřeva je hladký a pevný. Je přirozeně uzavřený proti vnikání vody a dobře odolává povětrnostním vlivům.
Štípané šindele
Štípaný šindel nepraská a jeho životnost je mnohonásobně vyšší než u šindele řezaného, kde jsou tyto kapiláry porušeny. Dobrý šindelář má vztah ke dřevu, bohaté zkušenosti s tvarováním a pokládkou i řemeslnou poctivost. Povrch jemně upraví, srovná případné nepravidelnosti, vytvaruje pero a vyfrézuje drážku. Současný šindel je proti těm tradičním jednodušší, rovnější a hladší. Před použitím by ještě měl šindel schnout venku na vzduchu až tři měsíce.
Řezané šindele
Tolik nádherného fortelu jako štípané šindele výroba těch řezaných nevyžaduje: lze je vyrobit po pravdě řečeno z jakéhokoliv na pile připraveného dřeva, třeba z obyčejných prken. Protože jsou vyráběny výlučně strojově a řez jde často napříč vlákny, je jejich trvanlivost oproti štípaným šindelům menší. Povrch mají ovšem hladší. Hůř však vzdorují nepříznivým atmosférickým podmínkám a častěji praskají a trouchniví. Používají se především k obkladům stěn a mívají i netradiční rozměry: dlouhé mohou být i kolem metru, široké asi osm centimetrů a silné tři centimetry.
Šindeláři a šindele
Šindele se vyrábějí v různých šířkách, s délkou obvykle 300, 500 nebo 600 mm. Obdélníkovými se pokrývají střechy (konce šindelů jsou někdy ozdobně seřezány), kónické šablony patřící na stavby s kruhovým půdorysem anebo do úžlabí často ozvláštňují drobnou zahradní architekturu (studniční kryty, altány či krmítka). Údržba dobře položené šindelové střechy spočívá jen v občasné impregnaci. Štípané šindele natíráme po šesti až osmi letech, u řezaného s dřevními vlákny přímočarým řezem přerušenými po čtyřech letech.
Výhody šindelové krytiny
- Podle kvality použitého dřeva se udává průměrná životnost čtyřicet let.
- Nízká hmotnost nevyžaduje masivní krovy.
- Šindel je odolný v zimě proti mrazu, v létě proti kroupám.
- Výrazně snižuje prohřívání stavby slunečním žárem, šindeli krytý prostor je pro uživatele zdravotně přívětivý.
- Případně poškozené prvky šindelové střechy ve vrchní krycí vrstvě lze snadno vyměnit.
- Estetická přirozenost v konkrétních lokalitách.