Ceny energií vyrostly šíleně a nebude to jinak, kam až dohlédneme, což je fakt přinášející peněženkám mnohých z nás bolestné hubnutí a duši stres. Chceme mít pohodlné teplo v domě. Pokud možno levné, čisté a snadno ovladatelné. Jde to? Čistotu a jednoduchou obsluhu většina systému nabízí. A láce nebo drahota jsou pojmy relativní – podle našeho příjmu. Ušetřit se ovšem skoro vždycky dá. Tak se podívejme, kde a jak.
Je dobré vědět, kolik tepla a kudy nám utíká, a zamezit mu v tom. Čím víc ho ztratíme, tím víc ho musíme dodat, abychom obnovili to, co odborníci shrnuli do slov tepelná pohoda. Toto dodatečné teplo musíme vyrobit z energie a ta samozřejmě stojí peníze navíc.
Znepokojivá čísla
Odborníci dokázali tyto hodnoty zprůměrovat. Každý dům je samozřejmě jiný, ale jako vodítko nám jejich výsledky k zamyšlení stačí. Zajímavé jsou v tomto směru i rozdíly mezi rodinným domkem a bytovým domem. Okny a dveřmi se z rodinného domku ztratí 30 až 40 a z bytovky až 50 procent. Podobně je tomu u nezateplených obvodových zdí, kde jsou hodnoty 15 až 30 a u velkého domu dokonce až 40 procent. Pro někoho možná překvapivý je obrácený poměr úniku tepla střechami, kde se u domků jedná až o 20 zatímco v bytovém domě v průměru jen o 5 procent. Podobně je tomu u podlah, které vykazují únik 10 a 5 procent.
Tepelné ztráty pro různé typy domů
A ještě trochu čísel, které problém ukazují nejnázorněji. Odvozují se z tak zvaného indexu tepelných ztrát. Základem je se sto procenty samostatná přízemní stavba. A jak to jde dále? Samostatný dvoupodlažní dům má index 92, řadový s plochou střechou 91 a samostatný s obytným podkrovím 81 procent. Indexy ztrát jsou dále u dvoupodlažních domů 77, u terasových 73, u řadovek se sedlovou střechou 64 a řadových domů s plochou střechou 62 procent.
Zbytečně nepřetápějme
Za vysokou spotřebu ovšem často můžeme sami. Zchoulostivěli jsme. Doporučená (a ve většině bytů překračovaná) teplota v jednotlivých místnostech jsou následující: na chodbách a v předsíni, kde se logicky dlouhodobě nezdržujeme by mělo platit patnáct stupňů, v ložnici osmnáct. V obýváku bychom měli vystačit s hodnotami mezi dvaceti a dvaadvaceti stupni. Abychom nechytli po koupání rýmu, měla by koupelna být vytopena na čtyřiadvacet stupňů. Jak jste na tom vy? V průměru totiž naše byty dost nehorázně přetápíme, což je nejen zbytečně drahé, ale také prokazatelně nezdravé.
Základní šetřící opatření
- Zamezte zbytečným ztrátám: nestiňte topná tělesa nábytkem, záclonami, závěsy či mřížkou. Když už si myslíte, že třeba z estetických důvodů musíte, dbejte aby kryt nebránil pohybu vzduchu.
- Snižte tepelné ztráty: v okenních výklencích a nikami uniká často teplo obvodovým zdivem. Ztráty omezte nalepením odrazové hliníkové fólie nebo upevněním izolační desky za radiátor.
- Použijte kde to jde regulační prvky, tedy ventily s termostatickými hlavicemi.
- V menších bytech použijte kombinovanou variantu kotlíku s ohřevem vody na průtokovém principu. Vodní turbínka umožňuje okamžité přizpůsobení výkonu kotle na požadované množství a teplotu teplé užitkové vody.
- Pro větší byty a rodinné domky je dobrá kombinace kotle s nepřímo ohřívaným zásobníkem. Budete mít dost teplé vody k dispozici kdykoliv a na více odběrných místech současně.
Kombinované kotle na pevná paliva
Nejvýhodnější je centrální vytápění domu. Jeho základem je univerzální kotel v němž lze topit dřevem v kombinaci s hnědým uhlím. Palivo zplyňuje v keramické spalovací komoře, takže emisní hodnoty znečištění jsou nízké. Lze v nich plynule regulovat výkon, což jim dává účinnost od 81 do 87 %. Ekonomicky využívají stále nejlevnějšího paliva. Při ekotopení spalují dřevo, dřevěné pelety a brikety ze slámy, řepky a obilovin. Základní regulace je elektromechanická – axiální ventilátor, kotlový termostat a regulátor tahu. Doplnit ji lze servoklapkou a připojit kotel na prostorový termostat. Pro kotel musíme ovšem počítat se samostatnou a větratelnou místností.
Plyn
Jedná se sice o neobnovitelnou surovinu, ale pořád je zemní plyn označován za ekologický zdroj tepla. Uživatelsky jsou plynové kotle velmi pohodlné. K mání jsou s mnoha doplňky, jako je automatické regulace, dálkové ovládání, zásobníkový ohřívač na teplou užitkovou vodu i komínové systémy. Při výběru zohledníme životnost kotle a emise, rozlohu domu, i prostor a místo určené pro jeho instalaci. Závěsné kotle moc místa nezaberou. Můžeme je umístit i v bytě do uzavíratelné niky. Teplovodní jsou cenově dostupnější a většina z nich disponuje modulovaným výkonem, což znamená, že si kotel najde optimální výkon na vyhřívání objektu. Kondenzační se osvědčily především u etážového vytápění – pracují s menším objemem vody. Můžeme zvolit i tradiční stacionární kotel – například s litinovým výměníkem tepla, na který výrobci dávají záruku dvacet a více let. Cenově výhodný je kombinovaný kotel s ohřevem TUV, případně i v provedení TURBO. Pokud chtějí bytová družstva nebo SVJ v bytovém domě nahradit kotelnu na uhlí nebo dálkové topení za vlastní zdroj, jsou řešením kaskádové plynové kotle lépe zvládající více topných okruhů.
Kondenzační technika
Kondenzační kotle ve srovnání s konvenčními zdroji mohou redukovat spotřebu plynu až o 30 % a emise škodlivin snížit o 70 %. Zužitkují totiž i odpadní teplo. Normálně do ovzduší odváděné spaliny mají teplotu asi 120 °C. Při spalování uhlovodíků vzniká voda a ta se změní na páru, která komínem odnese až 11 % nevyužitého tepla. Kondenzační kotle páru ochladí ve speciálním výměníku a získané teplo používají pro další ohřev vody k vytápění. Vysokou kvalitu spalování zajišťuje předmíchání směsi plynu se vzduchem. Nejvíc se kondenzační plynové kotle uplatní při podlahovém vytápění nebo při instalaci velkoplošných radiátorů. Ať už však zvolíme jakýkoliv úspornější systém vytápění (o tom elektrickém píšeme ZDE), paradoxně se nám vložená investice díky vražedném zdražování vrátí dřív.