Došková střecha je originálním dílem, rozhodně dá domu nenapodobitelný charakter. Došky se sice stávají módním prvkem, ale mají historické kořeny, a navíc takové vlastnosti, že je můžeme bez obav použít při stavbě nového i při rekonstrukce starého domku.
Došková střecha je lehká krytina, která umí dlouhodobě (nejméně 30 let) odolávat nepříznivým vlivům počasí. Řemeslníci, kteří pracovali na opravách historických, sto a více let starých doškových střech, zjistili, že uhnila pouze dvoucentimetrová horní vrstva. Což jí sice ubíralo na vzhledu, ne však na krycích vlastnostech. V horských oblastech byla došková střecha oblíbená i pro své tepelné vlastnosti.
Nové trendy
Trend zaměřený na používání obnovitelných surovin a zdrojů energie a s tím spjatý příklon ke starým řemeslným postupům se odráží i ve výstavbě. Střecha pokrytá došky je krásná, teplá, bezpečná a trvanlivá. Než se však pro ni ovšem rozhodneme, musíme se smířit s poměrně vysokou cenou. A počítat musíme i s tím, že tato krytina není bez použití chemie a moderní technologie bezúdržbová. Dříve si majitel takové střechy po skončení sezony zemědělských prací připravoval ze slámy náhradní došky, s nimiž střechu průběžně vyspravoval. Přes zimu se mlátila úroda obilí a sláma svazovala do snopů – ručně, bez pomoci samovazů. Novou střešní krytinu si samozřejmě i dnes můžeme vyrobit ze slámy nebo rákosu, který je o něco kvalitnější a podléhá pomaleji hnilobě. Sami.
Práce s došky
Došky zpravidla tvoří dvojice slaměných snopků, převázaných krouceným slaměným provazcem – povříslem, přehozené a otočením utažené přes lať na střeše. Způsob kladení se různí, takže vnější plocha je buď plynulá a hladká, nebo zubovitě vrstevnatá. Určité problémy tato krytina přináší na hřebeni, okrajích a u pronikajících komínů. Hřebeny se zpevňovaly a zatěžovaly hliněnou mazaninou nebo přímo drny, okraje a prostupy se mohly vykrývat pruhy šindele. Na došky používáme i rákos. Zde se pokládka provádí ručně, rovnoměrným „přišíváním“ a „nabíjením“ rozpuštěných rákosových svazků k dřevěné střešní konstrukci. Spolu se šindeli patří došky k velmi lehkým krytinám, jimž stačí poměrně řídký sled krokví s roztečemi až dva metry.
Jak se došky vyráběly
Výroba došků byla a je výlučně ruční prací. Materiál projde mnoha rukama, než se dostane z pole až na střechu: zasejeme, pokosíme, navážeme obilí do snopků, vymlátíme, vyčešeme, uvážeme povřísla, svážeme panenky došků dohromady, a nakonec zastřihneme. A to všechno ručně, bez mechanizace, kombajnů, mlátiček, které by stébla jen polámaly. Největší tajemství úspěchu je ve způsobu vázání snopu. Uzel je pevný, a přitom jednoduchý a rychlý. Polovinu svázaného snopu pootočíme vůči druhé o celý kruh, čímž svazky snopu (došky) pevně stáhneme. Pro upevnění ke střešní lati z došku odebereme a stočíme povříslo, jímž došek připevníme k lati. K laťování se krytina přivazovala i vrbovým proutím nebo měkkým vypáleným poměděným nebo pozinkovaným drátem. Nakonec spodní část došků přivázaných ke stejné lati vodorovně zastřihneme.
Jak došky získáme
U nás jsou tradiční došky ze slámy, v rybníkářských oblastech z rákosu. Než abychom je vázali sami, většinou je koupíme hotové, připravené k položení. To platí i pro „hřebenáče“, které si však můžeme připravit rozseknutím delších polen, nejspíš ale koupíme keramické. Hřeben zakryjeme i došky: jde ovšem o nejcitlivější místo, takže jejich stav budeme muset průběžně kontrolovat.
Bezpečnost
Určitý problém je, že došky jsou hořlavé. Podle odborníků se ale bát nemusíme: ohnivzdornost slaměné nebo rákosové střechy posílíme nejlépe chemickou cestou, napuštěním retardantem hoření. Vhodnou prevencí je i instalace lapačů jisker na komín – ty jsou běžně na trhu v solidním výběru tvarů i průměrů. A pozor na ptáky: měli bychom jim zabránit, aby se v naší nové krásné střeše nezahnízdili.
Pravidla při pokládání
Ze sklonu střechy se dá odhadnout její životnost. Nejmenší sklon doškové střechy by měl být 45 stupňů, v místech s velkou větrností nejméně 50 stupňů. Větší sklon zabraňuje větru, aby se dostal se pod stébla, naopak je přitlačuje. Strmější střecha úspěšně odolává i přívalovému dešti nebo sněhové vánici. Došky podle odborníků odolávají spolehlivě povětrnostním vlivům už při tloušťce kolem 30 cm. Termoizolační vlastnosti doškové krytiny silné 35 cm pak odpovídají tepelnému odporu patnácticentimetrové desky pěnového polystyrenu. K dosažení potřebné tloušťky střechy položíme na 1 m2 plochy 12 až 14 snopů. Vzhledem k tomu, že jde o přírodní materiál, nepoužíváme nutně běžnou skladbu střešního pláště, jako izolace, parotěsné a paropropustné fólie. Stébla slámy nebo rákos jsou, díky dutým a na jednotlivé malé úseky rozděleným stéblům, sami o sobě dobrým izolačním materiálem.
Došková střecha – doplnění konstrukce
Nicméně je vhodné doplnění konstrukce současnými tepelnými izolacemi a pojistnými hydroizolacemi. Poměrně značným problémem je zajištění neprůvzdušnosti doškové střechy. Souvrství vybavíme alespoň vrstvou difuzní fólie. Materiál má schopnost regulovat vlhkost a teplotu a ovlivňuje ve vnitřních prostorách i odérové mikroklima: v místnostech pod střechou je lehce cítit příjemná vůně slámy. Na doškových střechách nepoužíváme klempířské výrobky, protože síla a celkový charakter krytiny takový postup neumožňují. Jedinou výjimkou jsou klempířské práce v místě vyústění komínů.