Plynové kotle

Plynové kotle jsou tepelnými zdroji širokých výkonových rozsahů pro vytápění bytů a rodinných domů. Vyrábějí se v nástěnném provedení nebo jako stacionární, které se umisťují na podlahu. Podle požadavků na umístění kotle dělíme na spotřebiče v provedení B (spalovací vzduch odebírají z prostoru, v němž jsou umístěny, a spaliny odvádějí do vnějšího prostředí komínem nebo kouřovodem) a v provedení C (spalovací vzduch odebírají z venkovního prostředí a do něj odvádějí spaliny).

Plynové spotřebiče do výkonu 50 kW mají řadu konstrukcí. Nejčastěji jsou vybaveny atmosférickými hořáky a přerušovaným tahem spalin. Některé druhy jsou vybaveny ventilátorem ke směšování vzduchu a plynu a atmosférickým hořákem a přerušovačem tahu nebo spalinovým ventilátorem. Jiné kotle disponují hořákem přetlakovým, a to buď bez přetlaku na kouřovém hrdle, nebo s přetlakem spalin na kouřovém hrdle. Podobně jsou vybaveny, instalovány a zapojeny i kotle na kondenzačním principu, které navíc obsahují kondenzační část, ve které se spaliny ochlazují pod rosný bod a tak se dosahuje vysoké účinnosti.

Umístění plynového kotle

V rodinném domku je většinou pro umístění kotle vybudována samostatná kotelna, zato v bytě je často nutné umístit kotel i v obytné místnosti, pokud se tedy nevejde do koupelny nebo předsíně. To má ale přísná pravidla – hladina hluku nesmí přesáhnout stanovenou maximální hranici (54 dB). Kotel v provedení B potřebuje vzduch a musí ho mít v dostatečném množství. Na každý 1 kW příkonu kotle se musí počítat přibližně 1 m3 větratelného prostoru. Není-li objem místnosti dostatečný, musíme ho propojit s místností sousední, a to neuzavíratelnými otvory u podlahy a u stropu.

Požadavky

U kotlů v provedení C nejsou žádné požadavky na objem místnosti ani na větrání. Pro všechna vyústění odtahů spalin na fasádu platí předpisy udávající minimální vzdálenosti od oken, dveří, balkonů a lodžií. Chceme-li závěsný plynový kotel umístit v koupelně, musíme ověřit, zda má dostatečné elektrické krytí.

Odvod spalin

Při rekonstrukci stávajících objektů se většinou používají původní komínová tělesa pro odtah spalin. Podmínkou je odborná revize a vyvložkování komína. Plynové kotle s odtahem spalin do komína určené do obytných prostor musí být vybaveny jištěním proti zpětnému toku spalin. Kde není možné spaliny odvádět do komína, můžeme uplatnit nucený tah přes stěnu či střechu (turbo). Některé kotle na zemní plyn lze přestavět na provoz s tekutým plynem (např. propad-butan).

Tepelné ztráty

Pro správnou volbu kotle musíme znát objem tepelných ztrát bytu nebo rodinného domu. Potřebný výkon topného systému nelze v žádném případě určit odhadem, ani na základě velikosti vytápěné plochy. Chyby vzniklé podceněním výpočtu objemu tepelných ztrát se mohou velmi vymstít, a to buď nedostatečným vytápěním, nebo naopak častým cyklickým spínáním kotle či přetápěním.

Kotel kombinovaný

Kotel kombinovaný, určený i pro přípravu TUV (teplé užitkové vody), bychom měli situovat tak, aby rozvody k odběrným místům byly co nejkratší. Velké vzdálenosti způsobují ztráty, která se musí odčerpat, než se do baterie dostane voda s požadovanou teplotou. U kotlů kombinovaných je nutné vycházet při výběru kotle z výkonu požadovaného pro přípravu TUV. Výkon kotle pro topný okruh je pak vhodné v případě spotřeby snížit. Kotel by měl být vybaven nezávislou regulací výkonu pro topný okruh. Kotle nižších tříd mají nastavení výkonu pro topný okruh a ohřev vody neoddělitelně spojené. Pro zásobení více odběrných míst teplou vodou je lepší volit místo průtokového ohřevu kotel se zásobníkem s přímým nebo nepřímým sekundárním ohřevem vody. Sekundární ohřev vody probíhá v přídavném výměníku tepla. Přímý ohřev je řešen společným výměníkem topného okruhu a okruhu ohřevu užitkové vody. Tento způsob je při využití funkce komfortního předehřátí vody, vzhledem k malému množství vody, které se udržuje na zvolené teplotě, úspornější.

Regulace

Důležitá je možnost volby principu regulace. Prostorová nebo ekvitermní (závislá na počasí) regulace vždy silně ovlivní úspornost provozu plynového kotle. Regulace závislá na venkovním prostředí v kombinaci se spojitým ovládáním hořáku může snížit spotřebu plynu až o třetinu oproti provozu kotle s nejjednodušší úrovní řízení. Důležité je, zda lze ke kotli připojit externí regulaci umožňující časové programování. Problém ovšem představuje složitost obsluhy. Výkonné regulátory bývají značně náročné na přesnost nastavení a změna parametrů není vůbec jednoduchá. Automaticky je zajišťován také bezpečný provoz kotlů. Vyšší účinnosti vytápění se dosahuje prostřednictvím různých regulačních prvků, jako jsou termostaty, časové spínače a ekvitermní regulátory.