Přelámané fotky s ohnutými růžky a řeči pamětníků nám předvádějí pochybenou idylu ranní toalety u studny anebo mytí nádobí v škopku na štokrleti. A kde jsou u hnojišť hrdě se tyčící kadibudky? Voda je vzala. Voda z trubek. Ještě že nám všechny ty relikty zdánlivé romantiky zůstaly na chatách a u rekreačních chalup! Praktické domovní vodovodní instalace dnes patří k neodmyslitelným technickým zařízením snad každé domácnosti. A Cco obnáší „udělat si vodu“?
Splachovací WC a přívody studené a teplé vody až do domu k výtokovým bateriím v kuchyni a v koupelně byly dřív spíše výjimkou. Dnes tato zdravotně technická zařízení uspokojující biologické a hygienické potřeby člověka jsou vlastně normou. V potrubí, umyvadlech, záchodových mísách, vanách, dřezech i odpadovém potrubí existuje přitom taková variabilita, že mají stavebníci možnost si do svých domovů skutečně z čeho vybrat.
Není trubka jako trubka
Pokud stavíte nebo rekonstruujete dům, máte možnost do projektu mluvit a rozhodnout i o tom, jaký materiál vám ve vodovodních instalacích bude sloužit. Liší se totiž v užitných vlastnostech, trvanlivosti a samozřejmě ceně.
Materiály na potrubí
Olovo představovalo samozřejmě velký pokrok například proti hnijícím ve dřevu dlabaným trubkám i rezivějícímu potrubí litinovému. Olověné trubky jsou ovšem problematické, protože olovo je toxické. Zkracuje život a zřejmě usnadňuje vznik rakoviny. Najdeme ho už jen ve starých domech. Koncentrace škodlivin se zvyšuje především tam, kde je spotřeba malá a voda v trubkách déle stojí. Naše tělo neumí olovo z organismu vylučovat. Usazuje se v mozku, pohlavních orgánech a kostech. Zvlášť citlivé jsou děti, které ho zachytí až padesát procent (dospělí sotva osm), intoxikace se projevuje poruchami soustředění, dyslexií, snižováním IQ a mentální retardací. Pozinkovaným železným potrubím dnes především rozvádíme požární vodu. Jednotlivé díly se spojují na závit těsněný lněnou nebo konopnou koudelí nebo tvarovkami z nelegované litiny.
Další materiály na potrubí
Plastové trubky využívají polypropylén (PPR), a spojujeme je polyfuzním svařováním. Nezapomeňte anebo ve snaze co nejvíce ušetřit nevynechejte do vedení vložit kompenzátory roztažitelnosti plastového potrubí. Pevně maltou nebo obkladem zabudovaná trubka, která se nemá kam roztáhnout, se roztrhne. Plastového materiálu trubek je víc. Měděné potrubí je drahé, ale má značné výhody. Jde především o tepelnou vodivost, což oceníme při přenosu teplé vody. Díky tomu není nutné, jako třeba u pozinkovaných trub, aby voda nejdřív značnou část tepla odevzdala na ohřátí trubek. Měď se spojuje pájením natvrdo, nebo letováním. Ušlechtilá ocel – nerez nejčastěji najdeme tam, kde se jí rozvádí pitná voda. Trubky se buď spojují slisováním, nebo se svařují. Vícevrstvé trubky z plastu a kovu mají vynikající užitné vlastnosti a tvarovou stálost. Jejich montáž je jednoduchá, je možné je ohýbat až do devadesáti stupňů, jsou ale díky bronzovým spojkám a tvarovkám dražší.
Vodoměr a potrubí
Domácí vodovod začíná za vodovodní šachtou s vodoměrem. Ten patří příslušnému vodárenskému podniku a jeho případné poruchy proto odstraňuje správce vodovodní sítě. Uživatel by si měl jen zkontrolovat, zda je vodoměr pravidelně každých šest let cejchovaný. Kvalitně vybudovaná vodovodní síť nejčastěji z pozinkovaných trubek by měla vydržet třicet až padesát let. UI při rekonstrukcích je z řady praktických důvodů vyměníme celé potrubí vodovodní i odpadové. Opravovat po kouskách a kombinovat různé typy trubek přinese problémy a další náklady.
Vodní kámen a koroze
Tyto faktory představují další možnosti, které může potrubí vyřadit. Zanesení kamenem dramaticky sníží jeho průtočnost a korodovanými místy bude voda unikat. Při rekonstrukcích původní trubky nahrazujeme novými pozinkovanými nebo plastovými. Plast jak známo nekoroduje. Na nové řešení vodovodu i kanalizace je lepší si dát projekt zpracovat odborníkem. Většinou to nakonec vyjde levněji, než opravy a řešení následných problémů. V projektu odborník určí spotřebu materiálu, technologii a my si můžeme lehce zkontrolovat, jestli prováděcí firma namontovala, co projekt žádal – například kompenzátory na eliminaci roztažnosti plastového potrubí.
Izolace
Potrubí teplé i studené vody je nutné zaizolovat. Rozvody studené proti zamrznutí, rozvody teplé proti tepelným ztrátám. Nejčastěji se používá obalení plstěnými pásy. Výborná je izolace z pěnového materiálu. Často se zapomíná na izolování stoupaček, a to právě na stoupačkách můžeme přijít o šedesát až devadesát procent tepelných ztrát.
Výtokové armatury
Tento souhrnný název ukrývá výtokové a uzavírací ventily, baterie, zápachové uzávěrky čili sifony, podlahové vpusti a další drobné instalační díly. Při rekonstrukcích zpravidla nevyměňujeme jen těsnění kapajícího kohoutku, ale vyměníme celou baterii za baterii s novým designem a provozně úspornější termostatickou. Ekonomicky nejvýhodnější jsou ty, u nichž jeden kohoutek funguje na nastavení teploty a druhý na nastavení průtoku vody.
Vnitřní kanalizace
Stejně důležitý je odpadový systém. Pokud bylo u starších budov nějaké kanalizační potrubí, ústilo do žumpy, septiku anebo do kanálu. Při napojení na nově vybudovanou veřejnou kanalizaci lze žumpu s ní propojit. Část žumpy oddělíme jako revizní šachtu a zbytek můžeme zasypat. Staré potrubí vnitřní kanalizace bývá převážně z kameniny nebo litinových trubek. Často se kvůli nevhodnému spádu potrubí, pohybům podloží či prorůstání kořeny stromů a okrasných keřů vysazených kolem domu nebo přímo nad kanalizací ucpává nebo praskne. To pak nezbývá nic jiného, než porušené trubky vykopat a vyměnit za nové – dnes nejčastěji lehčí plastové materiály, s nimiž je práce jednodušší.
Odvětrání
Tam, kde jsme neudělali odvětrání odpadového potrubí, nevzniká ani žádoucí sací efekt. Voda z vany pak špatně odtéká a mizerně se splachuje. Pokud se kanalizace nevytáhne a neodvětrá, aby se nemusela narušit střecha, kromě špatného odtékání a splachování se vysaje voda ze všech zápachových uzávěrů a v bytě pak smrdí kanály.