Při opravě bytu nás často ani nenapadne, že staré dveře (koneckonců, funkční jsou, otevírají se a zavírají a vypadají taky slušně, tak co?) mohou v opraveném prostoru vypadat divně. Všechno je v jiném barevném tónu, stěny vyštukované, ladí i podlaha s novým nábytkem. Ale ty zárubně? A dveře v nich? Jsou takové divné… Dveře můžeme samozřejmě vyměnit kdykoli, ale spoustu komplikací si ušetříme, když si výměnu nenecháme na konec, ale pojmeme ji jako součást rekonstrukce.
Pozdější změnu zárubní totiž v podstatě už vyloučí hotové nové podlahy nebo položená dlažba. Nebo bychom museli bourat hotové zdi a budovat nové stavební otvory, případně koupené nové dveře podřezávat, aby se do staré zárubně vešly. Normy se totiž mění a jak lidstvo roste, jsou dnešní typizované dveře vyšší, než bývaly dřív. A ne každý má na to, dát si dělat nové dveře do starého futra na míru.
Na zárubni záleží
Většina dnešních zárubní v bytech je kovová. Všichni je známe z panelových domů. Zárubeň tam byla montovaná z obou stran do dveřního otvoru z panelu. Taková výměna bývá nejrychlejší. Uvolněný prostor umožňuje jednoduchou montáž zárubní nových, dnes nejčastěji dřevěných. Samozřejmě můžeme opět zvolit kov, tedy design Metalik, který se do moderního interiéru, v němž převažuje kov, dobře hodí. Co ale pokud narazíme na problém v podobě výměny kovových zárubní zazděných pomocí plechových kotvících prvků, navařených na nosných částech zárubně. V takovém případě nastoupí kladivo a sekáč, případně i úhlová bruska, tak řečená rozbruška. Otvor pak znovu zednicky upravíme na příslušné rozměry čili dozdíme.
Obložkové zárubně
Ceny vnitřních dveří mohou být relativně přijatelné, ale dostat se lze podle výběru až k desetitisícovým částkám. Nemusíme ale vždy měnit všechno – některé firmy jsou schopné při instalaci nových dveří nechat původní zárubeň a dokonce z ní udělat zárubeň bezpečnostní. Běžně se dnes uplatňují takzvané obložkové zárubně. Jejich jednotlivé prvky se skládají k sobě tak, že ve finále není na zárubni vidět jediný spoj. Osazení takovéto zárubně začíná kotvením nadpraží do příslušného otvoru. Samozřejmě pečlivě dbáme na dokonalou vodorovnost, aby se nic později nekřížilo. Pokračujeme kotvením svislých prvků do špalet při dodržení pětačtyřicetistupňového úhlu a následným sestavením podle velmi propracovaného systému montáže. Obložky z dýhy z takových prefabrikovaných zárubní vždycky udělají originál.
Domácky tradiční i exotické
Dýhované interiérové dveře a jejich zárubně vypadají vždycky dobře protože dýha je kus stromu a strom byl částí přírody. Jako všechno z ní je ve své kresbě a barvě neopakovatelná. Najdeme zde tradiční české dřeviny (buk a dub), trvá obliba dřev ovocných stromů (třešeň, ořech, hrušeň), stálicí je i javor. Originalitu podtrhnou exotická dřeva jako zebrano, wenge či bubinga – ale ne vždy a všude se hodí. Tyto dýhy využívají i nábytkáři. V podstatě stoprocentně přírodní materiál jsou i modifikované ARO dýhy. Vznikají tak, že se svazek dýh slepí do bloku a znovu kolmo nařeže, což zajišťuje originální barevnou kombinaci a jednotnost kresby.
Dýhy, které možná neznáte
Představme si alespoň slovem některá méně užívaná dřeva. Stříbrný jasan neutralitou barevnosti povrchu zajišťuje nekonfliktnost dveřního křídla s ostatním interiérem. Sluší mu kombinace s kovovými rámečky kolem skleněné výplně či intarzovanými kovovými detaily i plných modelů dveří, kovové proužky v ploše a kovové hrany. Stříbrné zebrano je dýha laděné do tmavě šedé a rozsvícené stříbrnými vlákny dřevní hmoty. Tato dýha se v místnosti dobře s dalšími barvami kombinuje. Polenská švestka je nekonfliktní hnědá s zlatavou třpytkou dobrá do moderního i tradičního zařízení. Dýha makasar je dřevina ebenovitého typu. Skvěle vypadá se světle kovově stříbrnými doplňky, třeba hliníkovými hranami. Indická jabloň je světlá až zlatavá a prosvětlí tmavší prostory. Což platí i pro dýhu citron. Polární ořech a africký ořech mají výraznou texturu. Polární ořech tmavá dřevní vlákna prezentuje na světlé podkladové ploše dřevní hmoty, africký ořech naopak.