Hmoždinky a vruty jako prvky připevňující prakticky cokoliv ke stěně či stropu jsou neocenitelné. Hodí se jak do betonu, zdiva, děrovaných cihel, pórobetonu, tak – za určitých podmínek – i do lehkých stavebních desek. Drží ovšem dobře pouze tehdy, souhlasí-li vyvrtaný otvor, hmoždinka i vrut.
Průměry hmoždinek a vyvrtaného otvoru mají být zpravidla stejně velké. K práci s hmoždinkami potřebujeme příklepovou vrtačku nebo vrtací kladivo, vrták podle tloušťky a materiálu, standardní nebo univerzální hmoždinky a vruty potřebné délky a tloušťky.
Hmoždinky a vruty pro různé použití
Před prací s hmoždinkami nejprve zjistíme (např. pokusným vrtem), zda je zeď z cihel nebo z tvárnic. Podle červeného nebo oranžového prášku poznáme cihlu a na pevný úchyt použijeme obyčejné plastové hmoždinky. Pokud podle šedého prášku rozpoznáme tvárnici, jsou vhodnější hmoždinky speciálně tvarované, které jsou silnější a s většími křidélky, aby ve zdi z měkčího materiálu pevněji držely. V obou případech volíme tak dlouhý vrut, aby dosahovat do zdi za omítku nejméně 38 mm. Volíme proto vruty nejméně 62 mm dlouhé. Pro úchyt, který bude držet velkou zátěž, použijeme raději vruty dlouhé 75 mm. Pro normální zátěž vybíráme vruty tloušťky 8, u 75 mm dlouhých vrutů 10 mm. Zároveň se samozřejmě ujistíme, že velikosti vrutů odpovídají i hmoždinky.
Hmoždinky na okrajích
Hmoždinky bychom měli zejména na okrajích (např. v rohu stěny) osadit tak, aby směr rozepření působil paralelně k okraji. U pórovitých stavebních materiálů by měl být otvor pro hmoždinku umístěn ve vzdálenosti nejméně 10 cm od okraje, aby nedošlo k jejímu vylomení.
Vrtání
Při vrtání nesmíme porušit žádné vedení elektrické energie, ani plynové, vodovodní nebo odpadní potrubí. Jejich průběh kontrolujeme detektorem. Vrtáme-li otvory do hodně měkkých materiálů, bude hmoždinka lépe držet, jestliže vyvrtaný otvor bude o 1 mm menší než její průměr.
Pracovní postup
- Abychom snáze pronikli do tvrdých materiálů (plná stavební hmota), nastavíme příklepovou vrtačku na „příklep“. Počet otáček za sekundu zvolíme raději nižší, aby se vrták příliš nerozžhavil.
- Hloubkovým dorazem nastavíme potřebnou hloubku vrtaného otvoru. Ta musí být stejná jako délka a průměr hmoždinky, případně vyvrtaný otvoru bude o něco hlubší než hmoždinka, pro úplné zašroubování vrutu.
- Vrtáme vždy v pravém úhlu ke zdi. Pouze tak bude hmoždinka ve stěně správně upevněna a plně zatížitelná. Víření prachu z vrtaného otvoru zabráníme tak, že přilepíme na stěnu lepicí páskou obálku, nebo prach druhá osoba odsává vysavačem.
- Vrtací kladiva mají takovou sílu, že prakticky projedou i tvrdými materiály. Dobrý nápad: hrot vrtáku nebude na hladké ploše tolik klouzat, jestliže místo, na němž chceme vrtat, přelepíme kouskem textilní pásky.
- Připravenou hmoždinku zasuneme do otvoru tak, aby její okraje splývaly s plochou. Vždy dodržujeme pravidlo, že z vyvrtaného otvoru odstraníme veškerý prach, aby se hmoždinka mohla opravdu dobře zachytit.
- Máme hmoždinku a nevíme, jaký vrut vybrat? Měl by mít o 1–2 mm menší průměr než hmoždinka, a naopak by měl být asi o jeden průměr vrutu než hmoždinka delší (samozřejmě s připočtením tloušťky upevňovaného materiálu).
Uchycení v sádrokartonové desce a v trámku
Při vrtání úchytů v suché zdi mohou vzniknout různé problémy. Úchyty v duté zdi, např. kloubové úchyty, skoby do tvárnic, se dají použít jen pro malé zatížení. V ostatních případech musí být úchyt připevněn k vodorovným trámkům, připevněným mezi trámky sousedícími (což je, pokud jsme trámek nezabudovali během stavby základní konstrukce zdi, složité) nebo přímo ke svislým trámkům. Ty najdeme buď elektronickým detektorem nebo poklepem a pokusným vrtáním – což ovšem rozhodně není nejvhodnější. Trámky obvykle bývají od sebe vzdáleny 40 nebo 60 cm. Také se musíme ujistit, že vrtáme přibližně do středu trámku, nikoli u jeho okraje, protože potom by úchyt špatně držel. Na lehkou zátěž použijeme vruty o délce 50 mm, na těžkou vruty 75 mm dlouhé.
Úchyty v sádrokartonové desce
- Pokud musí být úchyt mezi trámky, a ne v nich, vyvrtáme v sádrokartonové desce otvor vhodný pro úchyt. Není třeba, aby vrtačka v tomto případě měla příklep, a nepotřebujeme ani hloubkový doraz.
- Do otvoru vložíme kotvičku tak, aby se na zadní straně desky rozevřela. Potom do ní vsuneme šroub. Upevňujeme-li daný předmět pomocí kolenového kloubu, vložíme šroub nejdříve do předmětu, který chceme přišroubovat.
Úchyty v trámku
- Elektronickým detektorem najdeme polohu stropního trámku. Detektor identifikuje hřebíky, které sádrokartonovou desku drží.
- Po označení polohy trámku vyvrtáme v odpovídajících místech otvory do předmětu, který chceme přišroubovat. Ověříme si, zda jsme vrtali přesně.
- Hmoždinky v tomto případě potřebovat nebudeme. Skrze desku vyvrtáme do trámku díry. Dáváme pozor, aby byl vrták v pravém úhlu ke stěně.
- Šrouby do dřeva vložíme do předvrtaných otvorů v daném předmětu, pak ho přiložíme ke zdi, srovnáme s předvrtanými otvory v sádrokartonové desce a šrouby utáhneme.