I střecha může být nevšední: nejen nová či opravená, ale navíc ozdobená netypickým zdobným prvkem, kterým může být například korouhvička. A pokud chceme vědět, odkud vítr fouká, připevníme si na střechu korouhev. Tu si koupíme nebo ji podle našich představ vyrobí umělecký kovář.
Na střechu můžeme při opravě krytiny umístit nové ozdobné prvky. Třeba párek zamilovaných hrdliček nebo malou věžičku na hřebeni. Obojí je k mání dokonce v pěti barevných provedeních – barvě cihlové, višňové, hnědé, černé a šedé. Dodávají se i se speciálně upraveným hřebenáčem a kotvícími prvky, takže můžeme kombinovat rozdílnou barvu střechy a okrasného prvku. V nabídce jsou i inovované hřebenové ucpávky s motivem slunce, a není problém najít i další, neobvyklé odstíny. Důležité je, že ozdobné prvky vystavené rozmarům počasí, vydrží. Nová technologie navíc umožňuje v betonu kopírovat sebemenší detaily.
Větrné korouhvičky
Pokud chceme ozvláštnit střechu a zároveň vědět, odkud vane vítr, pořídíme si korouhvičku, které se po létech na naše střechy vracejí. Necháme si je vyrobit podle vlastních představ nebo si vybreme z hotových kousků. Korouhvičky – často na věžích – dřív ohrožovaly především požáry. Největší devastaci však začaly podléhat dík vlivům klimatu na konci dvacátého a v současném století, kdy na ně působí i kyselé deště a smog v ovzduší. Mnohé z korouhviček zlikvidovala koroze. Současní řemeslníci (železářství a umělecká kovářství) proto vyrábějí korouhve z kvalitního materiálu – mědi, nebo nerezu, takže ceny se pohybují poněkud výše.
Místo rosničky
Větrná korouhev byla v podstatě jednou z prvních meteorologických pomůcek k předpovídání počasí. A podle odborníků i ze zkušenosti našich předků je známo, že v našich geografických podmínkách přináší severovýchodní, východní a jihovýchodní vítr suché počasí, ale větry od jihozápadu, západu a severozápadu počasí vlhké a deštivé.
Jak to funguje?
Na svislou nosnou tyč je upevněná hlavní funkční část, kterou je směrovka větrné korouhve reagující na sebemenší pohyb vzduchu. Klasickou směrovku korouhvičky tvoří větrné křídlo (zpočátku plechová vlaječka různého tvaru, v současné době zejména podoby oblíbených řemesel a zvířat), a protizávaží. Směrovka větrné korouhve je na nosné tyči uložená otočně, a při jejích větších rozměrech a hmotnosti spojená s nosnou tyčí pevně – pak je nosná tyč uložená spodní částí v ložisku. Nedílnou částí větrné korouhve bývá větrná růžice nebo obdobné označení směru světových stran. Větší směrovky bývají pevně spojené s nosnou tyčí a otáčí se v železné točně na kruzích a koulích – tedy na konstrukčně jednoduchém velkém kuličkovém ložisku.
Ozdobný prvek
Když meteorologové přešli na používání nových, modernějších přístrojů pro měření rychlosti a směru větru, význam větrných korouhví upadl a nad věžemi a štíty (kam se korouhve většinou umisťují) se začaly uplatňovat různě tvarované plechové korouhvičky, otočné i pevné, nejčastěji se siluetou kohouta, vždyť kohouti prý hlídají dům před ohněm. V ploše korouhviček jsou vyřezávány nebo vypalovány iniciály majitelů objektů a letopočty stavby budov.
Text Zuzana Nielsenová