Dec 222013
 

Jestliže se zařizujeme, budeme určitě potřebovat nějaké předměty připevnit ke zdi. Hmoždinky s vruty jsou jako prvek připevňující prakticky cokoliv ke stěně či stropu neocenitelné. Je ale třeba rozlišit, do jakého druhu zdi se která hmoždinka hodí. Jiné jsou do betonu, jiné zdiva, děrovaných cihel, pórobetonu a za určitých podmínek i do lehkých stavebních desek, jakým je například sádrokarton. Tento spojovací materiál dokonale drží, pokud ovšem souhlasí vyvrtaný otvor, hmoždinka i vrut.

Průměr hmoždinek a průměr vyvrtaného otvoru by měly být stejně velké. Pro práci s hmoždinkami budeme potřebovat příklepovou vrtačku nebo vrtací kladivo, vrták podle tloušťky a materiálu, standardní nebo univerzální hmoždinky a vruty potřebné délky a tloušťky.

Hmoždinky a vruty pro různé použití

Než začneme vrtat, zjistíme pokusným vrtem, z jakého materiálu je zeď. Podle červeného nebo oranžového prášku poznáme cihlu a na pevný úchyt použijeme obyčejné plastové hmoždinky. Je-li prášek šedý, můžeme předpokládat, že je zeď z tvárnic. V takovém případě je lepší použít hmoždinky speciálně tvarované, které jsou silnější a s většími křidélky, aby ve zdi z měkčího materiálu pevněji držely. V obou případech volíme tak dlouhý vrut, aby dosahoval do zdi za omítku nejméně 38 mm. Volíme proto vruty nejméně 62 mm dlouhé. Pro úchyt, který bude držet velkou zátěž, použijeme raději vruty dlouhé 75 mm. Pro normální zátěž vybíráme vruty tloušťky 8, u 75 mm dlouhých vrutů 10 mm. Zároveň se samozřejmě ujistíme, že velikosti vrutů odpovídají i hmoždinky. Hmoždinky bychom měli zejména na okrajích (např. v rohu stěny) osadit tak, aby směr rozepření působil paralelně k okraji. U pórovitých stavebních materiálů by měl být otvor pro hmoždinku umístěn ve vzdálenosti nejméně 10 cm od okraje, aby nedošlo k jejímu vylomení.

Vrtání

Při vrtání dáváme pozor, abychom neporušili žádné vedení elektrické energie, ani plynové, vodovodní nebo odpadní potrubí. Jejich průběh můžeme kontrolovat detektorem kovu. Vrtáme-li otvory do velmi měkkých materiálů, bude hmoždinka lépe držet, jestliže vyvrtaný otvor bude o 1 mm menší než její průměr.Abychom snáze pronikli do tvrdých materiálů (plná stavební hmota), nastavíme příklepovou vrtačku na „příklep“. Počet otáček za sekundu zvolíme raději nižší, aby se vrták příliš nerozžhavil. Vrtací kladiva mají takovou sílu, že prakticky projedou i tvrdými materiály.

Zásady vrtání

Potřebnou hloubku vrtaného otvoru si můžeme nastavit hloubkovým dorazem. Hloubka musí být stejná jako délka a průměr hmoždinky, případně vyvrtaný otvor by měl být o něco hlubší než hmoždinka, abychom mohli vrut zašroubovat úplně. Vrtáme vždy v pravém úhlu ke zdi. Pouze tak bude hmoždinka ve stěně správně upevněna a můžeme ji plně zatížit. Prach z vrtaného otvoru může druhá osoba odsávat vysavačem, nebo ho později vysajeme sami. Nežli do otvoru vsuneme hmoždinku, měl vy být čistý. Hmoždinku do otvoru zasuneme tak, aby její okraje splývaly s plochou. Vrut by měl mít o 1–2 mm menší průměr než hmoždinka a naopak by měl být asi o jeden průměr vrutu než hmoždinka delší (samozřejmě s připočtením tloušťky upevňovaného materiálu).

Tip: hrot vrtáku nebude na hladké ploše tolik klouzat, jestliže místo, na němž chceme vrtat, přelepíme kouskem textilní pásky.

Upevnění do sádrokartonu

Při upevňování do sádrokartonu máme k dispozici pouze vrstvu o síle materiálu, který je poměrně křehký a tenký. Vyvrtáme otvor přímo do sádrokartonové desce tak, že u vrtačky vypneme příklep a nepotřebujeme ani hloubkový doraz. Do vyvrtaného otvoru vložíme kotvičku tak, aby se na zadní straně desky rozevřela a do ní vsuneme šroub. Do sádrokartonu můžeme ovšem použít speciální hmoždinky, které se po zašroubování vrutu jakoby rozevřou a stahováním z druhé strany stěny namotají a vytvoří v dutém prostoru hnízdovitý útvar, díky němuž se hmoždinky ani z tenké příčky nevytrhnou.


Sorry, the comment form is closed at this time.