Jan 172015
 

Nejsou to utěšené zprávy z velkých měst, že občas bezdomovce, který si v zimě ustlal v kontejneru na odpadový papír, sešrotovali lineárním lisem ve voze na svoz odpadu nepozorní popeláři. Méně citliví čtenáři jen mávnou rukou a řeknou: „Tak proč tam lezl?“ Protože tam bylo teplo! Papír totiž je – a může být i ve stavebnictví – vynikající izolant.

Když jste v zimě koupili orchidej, měli byste ji dobře zabalit do papíru, aby cestu mrazem přežila. Stěny zahradních bud a chat jsou také často polepeny starými novinami. Není to tapeta pro krásu ani proto, aby mezi rozesychajícími se prkny nefičelo nebo nelezli brouci. K „zabalení“ dřevostavby jsou dobré staré noviny, ale komu přebývají, mohl by se stejným efektem použít třeba bankovky. V sofistikovanější podobě dnes jednoduchá technologie proměňuje papírový odpad na levný, dostupný a ekologický izolant.

Starý patent v nové době

Využití starého papíru k tepelné izolaci není nic nového. V Anglii si ho patentovali už v roce 1893. Průmyslově však začali papír užívat až po druhé světové válce a to v Americe firma Climatizer a v Dánsku společnost Isodan. Papír se průmyslově rozvlákní a vzniká vláknitá izolace s překvapivými tepelně izolačními schopnostmi. Při stejné tloušťce funguje stejně dobře, jako desky z polystyrenu nebo minerální či skelná vata.

Foukaná izolace

Aplikace papírové izolace je jednoduchá, jenže naše účast se omezí na koukání s rukama v kapsách, protože ji musí provést odborníci. Použijí stroj Krendl, kterým izolant prostě nafoukají do požadovaných prostor. Vyplnění dutin v konstrukci staršího domu ani novostavby od nás nevyžaduje žádné zásadnější stavební úpravy, hadici stroje totiž převážně vedou vnějškem domu. Izolace se instaluje beze zbytků a mezer přesně na míru a na rozdíl od desek skvěle přilne ke všem detailům. Během aplikace lze navíc plynule měnit tloušťku izolace i její objemovou hmotnost. Vedle zateplení tak domek i skvěle zvukově izolujeme. Pozvaní odborníci to většinou komplet zvládnou za jediný den.

Co to vlastně je a jak to funguje

Jde o tepelně izolační materiál vyráběný na bázi celulózových vláken, obohacených anorganickými boritými nebo hořečnatými solemi. Ty zde nejsou pro legraci – účinně odpuzují myši a jiné hlodavce a také hmyz. Upravená celulóza jeví zvýšenou odolnost proti ohni, houbám a plísním. A funguje do sto padesáti stupňů, které nám jistě nehrozí ani při sebe překotnějším globálním oteplení. Přísady v izolaci výrazně zpomalují degradaci ohněm a při zahřátí nad sto dvacet stupňů způsobí náhlé zvlhnutí a výrazně zpomalí odhořívání. Odborníci proto tvrdí, že konstrukce vyplněné foukaným „papírem“ vydrží oheň déle, než konstrukce neizolované nebo izolované jinými běžnými izolacemi.

Papír a voda

Vlastností celulózových izolací je, že zcela přirozeně přijímají vlhkost a opět jí vydávají, takže nepřímo regulují vnitřní klima. To je vlastnost přírodních materiálů. Jenže vodní páry, které nafoukanou vrstvou procházejí, mohou zkondenzovat a následně do ní odkapat, a to by už byl problém: voda obecně izolační vlastnosti znehodnocuje. Stát by se to ovšem mohlo jen v případě neodborností nebo technologické nekázně při aplikaci. Malé zatečení ale ještě neznamená znehodnocení, vždyť třeba foukané izolace k zateplení fasády se nanášejí „mokrým nástřikem“, voda se používá jako součást technologického postupu. Pokud prostor dobře odvětráme, voda se z foukané izolace odpaří a ta se vrátí do původního stavu.

Sesedání materiálu

Pokud by ovšem zatekl velký objem vody, izolace by mohla slehnout. Takovou vrstvu však můžeme po vyschnutí doplnit. Jen když je odvětrání nedostatečné a dřevěné konstrukce by mohla napadnout plíseň, je nutné izolaci odstranit a nahradit novou. Také bychom měli myslet na to, že materiál během let sesedne asi o deset procent. Čili by pro například dvaceticentimetrovou izolační vrstvu měla aplikační firma nanést vrstvu asi tlustou asi dvaadvacet nebo pětadvacet centimetrů.


Sorry, the comment form is closed at this time.