Jan 022018
 

Zimní měsíce nejsou sice nejvhodnějším obdobím pro stavební práce, ale ve vytápěných bytech můžeme provádět rekonstrukce bez ohledu na počasí. Například pokládku všech druhů podlah. Pro koupelny, kuchyně, předsíně i pro obývací pokoje s podlahovým vytápěním je vhodná dlažba, jejíž výhodou je snadná údržba a dlouhá životnost.

Současná nabídka vzorů i tvarů dlaždic je velká. Dlaždice mohou být jednobarevné, napodobovat dřevo, kůži či jiné materiály, nebo jejich vzory mohou tvořit složité obrazce. V zimních měsících je o tento druh výrobků nižší zájem, proto i jejich cena bývá příznivější. Totéž platí i o firmách, které poskytují tyto služby.

Cena dlaždic

Cena dlaždic se stanovuje za metr čtvereční. Keramické dlažby domácí i z dovozu jsou kvalitativně srovnatelné, za renomované značky se ale platí víc. V případě, že si dlažbu necháme položit profesionály, nebude rozdíl v ceně až tak vysoký, protože firma nakupuje za výhodnější ceny, než běžný zákazník. Pokud nejsme v pokládce dlažby zruční, uděláme líp, když ji zadáme profesionálům. Jednak poskytují na svoji práci záruky a jednak jsou mnohem rychlejší.

Druhy dlažby

Jestliže jsme se rozhodli položit dlažbu vlastníma rukama, měli bychom znát, jaké jsou na trhu jednotlivé druhy dlaždic:

  • Glazované: mají povrch pokrytý vrstvou skla v různých barevných odstínech.
  • Režné: Střep obkladového prvku může být kompaktní skoro jako sklo, nebo porézní. Jednotlivé póry jsou však vidět pouze pod mikroskopem. Poréznost ovlivňuje absorpci (pohlcování) vody.
  • Lisované: Lisované obkladové prvky jsou vyráběny z práškového směsi, která se zhušťuje a tvaruje ve vysokotlakém lisu. Touto technologií se vyrábí více než 90 % dlaždic pro byty.
  • Tažené: Vyrábějí se z hmoty, která se protlačuje nástavcem daného tvaru.
  • Mozaika: Malé formáty dlaždiček jsou nalepené zpravidla na sítě nebo papír.
  • Pásky: Obkladové dekorativní prvky, jejichž délka stran bývá v poměru 3:1. Často se jimi ukončuje horní pás dlaždic.

Základní tvary

Nejrozšířenějšími tvary jsou čtverec a obdélník. Méně časté jsou šesti či osmihrany. Nejmenším rozměrem je mozaika. V současnosti jsou nejoblíbenější velkoformátové obklady, které mohou mít rozměry i větší než 3×1 metr, v tloušťce 3,5–8 mm, kterými se tvoří plochy téměř beze spár. K nejčastěji žádaným patří obklady v přírodních odstínech, v tradiční bílé a šedé barvě, a také ty, které napodobují mramor, kámen nebo betonovou stěrku. Na trhu se ale objevují i barevné velkoformátové obklady.

Spotřeba materiálu

Plocha je samozřejmě tím základním s čím musíme počítat. Spotřeba materiálu je závislá i na technice kladení. Například úhlopříčná pokládka má vyšší spotřebu na prořez. Musíme však připočítat i asi 10 % materiálu navíc – i prvotřídní dlaždice mohou mít několik kusů vadných, navíc je dobré si několik dlaždic schovat na případné budoucí opravy. Pokud si nejsme výší spotřeby jisti, poradíme se s odborníkem v prodejně, kterému předložíme přesné rozměry místnosti.

Kladení dlažby

Existuje několik pracovních postupů. Vždy začínáme u pečlivého změření podlahy a výpočtu spotřeby dlaždic. Pokud budeme část dlaždic lepit i na zeď těsně nad podlahu, připočteme je.
Z nástrojů si připravíme zednickou lžíci, hladítko, vodováhu, řezačku na dlaždice, případně štípací kleště na dlaždice, zubovou stěrku, houbu a pomocné spárové křížky. Z materiálu kromě dlaždic i lepidlo a spárovačku. Nerovný podklad musíme nejprve vyrovnat stěrkou.

  •  Klasický způsob: Dlaždice klademe do maltového lůžka. naneseme asi na 1 m2 tenkou vrstvu malty (prodává se jako hotová směs). Dlaždice klademe v rovnoměrných odstupech, které nám pomohou tvořit pomocné spárovací kříže, do maltové lůžka a podle vodováhy průběžně vyrovnáváme jejich výšku. První dlaždici položíme uprostřed místnosti. První řadu dlaždic položte podél osy místnosti, kolmo k ní navazuje druhá řada. Je velmi pravděpodobné, že dlaždice u stěn budeme muset řezat. Nikdy je ale neřežeme dříve, než se na místo dostaneme. Dlaždici položíme na již usazenou řadu tak, aby se přesně kryla hranami s dlaždicí, která leží pod ní. Na ni položíme jinou dlaždici, a to tak, aby se okrajem na doraz dotýkala stěny. Poté na spodní dlaždici označíme čáru budoucího řezu. Jednoduché a spolehlivé! Spáry mezi dlaždicemi vyplníme až po položení celé podlahy. Nejdříve naneseme do spár polosuchou maltu. Poté naneseme téměř tekutou maltu a gumovou stěrkou ji zatlačíme do spár. Necháme zavadnout a přebývající maltu odstraníme vlhkou houbou.
  • Lepení dlažby – efektivnější je pokládání dlažby do tenké vrstvy lepidla. Předpokladem úspěšné práce je naprosto rovný podklad, neboť nerovnosti tenkou vrstvou lepidla nevyrovnáme. Lepidlo nanášíme zubovou stěrkou, rovnoměrnou šířku spár zajistí spárové kříže. Spárovat můžeme až po dostatečném zatuhnutí lepidla, a to spárovacím tmelem, který nanášíme gumovou stěrkou a vtlačujeme do spár.

Leave a Reply