May 032015
 

DSCN5820

Linkrusty jsou omyvatelné plastické nátěry stěn, které se používají především na chodbách, schodištích či vestibulech, a to zpravidla v bytových domech, ať již v panelových nebo v činžovních domech, na zdravotních střediscích, ve školách a dalších zařízení… Zkrátka, linkrusty jsou praktické všude tam, kde se pohybuje množství lidí a kde by se bez nich muselo malovat každou chvíli.

Linkrusta je klasický typ plastického omyvatelného nátěru, završeného přetřením emailem – dřív olejovým, dnes syntetickým. Používala se namísto obkladu podél stěn chodeb a schodišť, kde je velký provoz. Protože se lidé o stěny otírají nebo si rukou pomáhají při výstupu po schodech, tato část zdi se brzy zašpiní. V bohatých a domech se stěny obkládaly drahou žulou nebo mramorem, v těch méně reprezentativních se uplatnily linkrusty. Jsou i zajímavou dekorační technikou, vytvářející jemnými barvami a rozptylováním a změkčením slunečních paprsků zdánlivě jiný prostor.

Původní tvorba linkrust

penetraceVětšinou známe ty vytvářené tak, že do natažené hmoty (dříve se barva natírala krátkou štětkou a roztírala tak, aby všude byla nanesená stejnoměrně) provádějí různé vzory jak válečkem, tak gumovým hřebenem, vyříznutým dřevem nebo dalšími tvořítky, ani prsty samozřejmě nevyjímaje. Různě bylo možné probarvovat i vlastní nátěrovou hmotu.Nejdůležitější byla příprava. Na novou štukovou zeď nebo na oškrábanou omítku od staré hlinkové malby se udělal základní nátěr (penetrační) nahřátou lněnou fermeží. Tím se povrch zpevnil a zatáhl. Následujícího dne se prováděl nátah připraveným materiálem na linkrustu. Dříve se tato hmota pracně hnětla z několika materiálů (například škrobovo-celulosový klih, kostní klih a fermež), a každý malíř si ji tak trochu upravil podle svého. nanášení stěrkyPo důkladném promíchání se hmota nechala do druhého dne uležet a teprve pak se nanášela na zeď. Do nanesené vrstvy se vytvářely plastické efekty, které se posléze nechaly až dva sny vyzrát. Pokud linkrusta popraskala, mohli jsme ji opravit roztokem sádry s přídavkem klihu. Po vytvrdnutí jsme nadměrně vyčnívající hroty otupili brusným papírem. Plocha se napustila fermeží, a kde byla vrstva silnější, i dvakrát. Na konečný nátěr se používal lesklý olejový email. Na fermežový podklad přišel dvojí nátěr v jemnějším odstínu tak, aby byl od hloubky tmavší, a přes zvýšený povrch se jemně štětci provedlo šumrování – tenký nátěr bez zakončení. Nebo se po těchto dvou barvách povrch znovu přebrousil a přibarvená masa se objevila na vrcholcích plastiky – tak vznikla tříbarevná linkrusta, která se na povrchu přelakovala. Typů a druhů linkrust bývalo opravdu mnoho.

Současná tvorba linkrust

linkrusty

Linkrusty opět přicházejí do módy, ovšem používají se úplně jiné materiály, které snižují bývalou pracnost a časovou náročnost. Místo pracného míchání masy použijeme některou stěrku, nejlépe pevnější konzistence, třeba Remal stěrku. Tu lze nanášet i ve větší tloušťce, nepraská a zachovává tvar, který potřebujeme pro vytvoření vzoru. Stěrky, které lze natahovat ocelovým hladítkem jen do tenké vrstvy, nejsou vhodné. Na větší část stěny naneseme ocelovým hladítkem stěrku v síle asi půl centimetru. Vrstvu projedeme gumovým válečkem na malování nebo tupujeme štětkou podle toho, jaký volíme vzor. Dobré je občas válečkem projet vodou, aby se nezanášel a krásně prořezával tvar. Po uschnutí (za den až dva) nátěr přebrousíme a napustíme buď fermežovou barvou, nebo syntetickým základem Pragoprimer plus S 2070. A to raději dvakrát. Syntetické nátěry dnes již tolik nezapáchají a schnou rychle. Nakonec přijde lesklý syntetický email, např. S 2013.

Opravy linkrust

Stane se, že se při změnách v elektrickém vedení, opravách plynu, vody či dalších přípojek, také při odseparování omítky v dolních částech soklů vlivem vlhkosti, anebo prostě okopáním plastický nátěr poškodí. Jak linkrusty opravit? Nejprve zaházíme a zaštukujeme stavařské rýhy po prostupech. Štuk obrousíme, oblepíme zakrývací páskou a natřeme napouštěcí fermež O 1000 Fermbal, nebo – pokud se nám nechce dlouho čekat, penetraci Soikrat v 1309 nebo Barlet houbkovou penetraci. Shánět původně použité hmoty není nutné, neboť použijeme výše zmíněnou stěrku. Jen si dáme pozor, abychom trefili vzor a také jeho výšku – je třeba, aby byl nový vzor o trošku vyšší než starý, neboť při schnutí se po odpaření vody vrstva o kousek sníží. A dál už postupujeme jako při tvorbě linkrusty nové.


Sorry, the comment form is closed at this time.