Mar 042013
 

Zní to překvapivě, ale nejhorší, co lze po dlouhé zimě po příjezdu na chalupu udělat, je pěkně si v ní zatopit. Tedy pokud zároveň neotevřeme okna dokořán a všechnu vlhkost z domu nevyženeme průvanem. Zdi jsou zpravidla pořádně studené a všechna pára na nich kondenzuje. Že v domě žádná nebyla? Stačí to, co vydýcháme. Konec konců i při spalování vzniká vlhkost, všechna pára z chalupy neodejde s kouřem komínem.

Pravidlo Prvního Průvanu samozřejmě pro byť opatrný začátek sezony platí i pro naše chaty. A pokud zde budeme chtít hned napoprvé strávit víkend i s přespáním, je dobré přijet v sobotu ráno a větrat alespoň osm hodin a zatopit teprve později odpoledne. A topit bychom měli i za slunečného počasí. Jde totiž o to, aby dobře proschl komín, který je často jakousi páteří budovy. Oheň udržujeme stálý, ale spíš slabší.

Pozor na plísně

Proti tomuto nebezpečí opět pomůže větrání. Je dobré vytvořit mezi nábytkem a zdmi určitý prostor, jimž by proudil vzduch a navlhlá omítka měla šanci vyschnout. Než chatu či chalupu zase opustíme, můžeme kritická místa z předchozích let a všechny rohy nastříkat vhodným protiplísňovým prostředkem (FUNGISPRAY, MYKOBICID, PREGNOLIT ULTRA, SANAL). Kde nemůžeme větrat trvale, je tato prevence důležitá, protože na jaře se teplota v domě zvyšuje a to kromě plísní mají rády i všemožné houby. Z předmětů, na nichž se už plíseň usadila, ji umyjeme, aby se její spory nerozprášily po místnosti. Pokud nás plísně trápí opakovaně a chystáme předsezonní Velký chalupářský úklid, do malířských nátěrů namícháme v poměru jedena ku devatenácti osvědčený protiplísňový Fungisan.

S vyšší vlhkostí je vůbec problém

Mokré zdivo zhoršuje tepelně izolační schopnosti domu a v zimě, když v něm voda zmrzne, může stěny roztrhat. Trvale vlhké omítky opadávají a i cihla se může „rozmočit“. Když je v místnosti větší vlhkost, samozřejmě mohou bakterie a plísně napadnout podlahy, trámy, rámy oken a dveře o textiliích ani nemluvě. Vlhko mají rádi i tesaříci kteří po čase provrtají i dřevěné nosné konstrukce. Systémová patření k trvalému snížení možných škod z vlhka ovšem mají charakter rozsáhlejších stavebních předsevzetí, než do jakých se pustíme při odzimování.

Problém bývá ve sklepě

Sem se totiž stahuje voda z provlhlé půdy a dlouhodobě zvyšuje vlhko v domě. Prostředkem je vykopání drenáže kolem stavení a odvedení stažené vody mimo pozemek. Někdy stačí drenážní rýhu vykopat nad domem. Do příkopů se bude stahovat voda z půdy a nebude pronikat do domu. Drenáže samozřejmě musíme spádovat do kanalizace, potoka nebo trativodu mimo pozemek. Výkopy musí být od základů vzdáleny nejméně osmdesát centimetrů, široké na lopatu a hluboké asi o sedmdesát centimetrů méně, než kam dosahují základy. Do příkopů vložíme keramické či betonové roury, ale někdy stačí jen velké valouny, mezi nimiž zůstanou mezery kudy bude voda odtékat. Na velké valouny klademe postupně menší a menší; posledních asi 10 cm zasypeme hlínou a zatravníme.

Co raději necháme odborníkům

Další stavební úpravy proti vzlínání vody jako jsou mimo jiné podřezání, vybourání otvorů a vložení izolací, nahození zdí speciálními sanačními omítkami nebo nasazení kondenzačních vysoušečů nebo chemických metod stojí hodně peněz, často nutnost získat stavební povolení a také spoustu času. Proto někdo raději volí demolici starého objektu a na jeho místě novostavbu – což se ovšem spíš týká rodinných domků než našich chat a chalup. Tam se zpravidla z největších potíží s vlhkostí dokážeme vybabrat sami: na tradiční drenážní výkop totiž kvalifikaci nepotřebujeme. Stát nás sice bude jistou bolest zad a zdravou svalovou únavu, ale zpravidla tak vlhkost v domě skutečně znatelně snížíme.

 


Sorry, the comment form is closed at this time.