May 212014
 

O tom, co si počít s trhlinkami často jen pavučinovými a dalšími problémy na fasádě jsme psali ZDE. Na starších budovách se často můžeme setkat s omítkou rozpadlou, odfouknutou či jinak uvolněnou. Ohrožená místa poznáme poklepem podle dutého zvuku. Taková omítka, i když ještě neodpadla, totiž už dlouho nevydrží. Její životnost je u konce a dříve či později budeme stejně muset přistoupit k opravě.

Řešit, proč je právě vaše omítka zdrojem neladu, je ve chvíli, kdy začne dělat boule, drolit se anebo rovnou padat, je pozdě. Ale obecná znalost možných příčin nám dá dobrou příležitost se budoucím problémům už při omítání vyhnout. Jsou zhruba tyto:

1. Nepracovali jsme s prosátým pískem. Byl znečištěný částečkami uhlí, dřeva či humusu. Anebo hůř, protože následující znečištění – oleji, sloučeninami chlóru, síry, nebo železa – na první pohled zpravidla nepoznáme.

2. Při míchání omítky jsme použili zmrzlý písek. V takovém případě se kolem pískových zrn vytvoří ledový film, a ten se rozpustí až v omítce. Ta ve výsledku zvodnatí a špatně ztuhne.

3. Maltu jsme namíchali sice z bezvadných surovin (vápno, cement a písek), ale ve špatném poměru. Nejčastější chybou bývá zejména nadměrné množství vápenné kaše. Ve vápenocementové maltě přemíra vápna nedovolí, aby v proces tuhnutí cementu proběhl správně.

4. Práce kvapná, málo platná, dvakrát měř a jednou řež aneb vyzkoušené pravdy tety Kateřiny. – Jinými slovy, podklad nebyl pro omítání dobře připraven, protože cihelnou zeď jsme před omítáním nedostatečně očistili či nedostatečně navlhčili. Nebo zeď či stěna je z velkých tvarovek s hladkým povrchem. Pokud jsme ji předem nenastříkali cementovou maltou z hrubšího ostrého písku tak, aby vznikla drsná plocha, omítka na ní bude držet spíše náhodou.

Co s poškozenou omítkou

Nějaké flikování nepomůže. Musíme takovou omítku oškrábat nebo odsekat až na zdivo. Ale pokud se odfoukl jenom štuk a jádro na zdivu drží dobře, oškrábeme jenom štuk. Obnažené zdivo očistíme a spáry vyškrábeme do centimetrové až dvoucentimetrové hloubky. Problém nastane, pokud zjistíme, že některé cihly ve zdivu jsou uvolněné nebo zvětralé a samy se sypou, musíme je vysekat. Dutinu vyčistíme, navlhčíme a nahodíme vápenocementovou maltou. Naneseme maltu na novou cihlu a dutinu zazdíme. Dutiny menší vyplníme úlomky cihel.

Jaké vápno

Malta na opravu vnějších omítek by měla být složena ze stejných hmot jako malta původní. Především při dílčích opravách starých fasád může být tohle dost složité poznat. Pokusíme se původnímu složení alespoň přiblížit. Obecně je pro kvalita omítky nejdůležitější kvalita vyhašení vápna. Dnes se běžně používá mleté vzdušné stavební vápno. Koupíme ho v pytlích a vyhasíme v neckách nebo sudu dva až tři dny před použitím. Nebo na omítku je vhodné koupit vápenný hydrát, který již hasit nemusíme, protože to za nás udělali už při mletí.

Písek

Písek do omítky by měl být ostrý, čistý, a, jak psáno výše, neznečištěný hlínou. Nejlepší je říční nebo kopaný z naplavenin v dávných říčních korytech. Na vápenné omítky maltu mícháme v následujícím poměru – na jeden díl vápenné kaše dáme jeden díl cementu a šest dílů písku, nebo o půl dílu víc, podle jeho aktuální vlhkosti. Tuto maltu bychom měli použít do jedné hodiny po přidání cementu, protože poměrně rychle ztuhne.

Tři vrstvy nic nezkazí

Dobrá omítka by měla mít tři vrstvy. Na zdivo nejprve provedeme nástřik nejčastěji z vápenocementové nebo cementové malty, která má za úkol vytvořit hrubý povrch. Když nástřik zatvrdne, naneseme druhou vrstvu omítky rovněž z vápenocementové malty. Pokud má původní omítka ještě štukovou lícní vrstvu, naneseme druhou vrstvu asi o tři milimetry slabší a jen ji urovnáme. Poslední štukovou vrstvu natáhneme hladítkem tak, že hladítko s maltou přiložíme ke zdi, poněkud je nakloníme směrem nahoru a štuk do druhé vrstvy vtláčíme vlnovitě. Jakmile tato tenoučká vrstva štuku zavadne, uhladíme ji plstěným hladítkem krouživými pohyby při stálém kropení štětkou.


Sorry, the comment form is closed at this time.